Nejsem psycholog i když státnici z tohoto oboru mám. Jen spíše píši názor zkušeného muže, který možná věkem zraje. Nadělal jsem spousty kopanců, omylů a někdy mě to i bolelo. Jenže to má každý z nás. Když se vám něco blbého stane nebo něco zvoráte, tak neberte antidepresiva, nepijte alkohol a neužívejte drogy. Nejste v tom sami, patří to k životu. Jen se ohlédněte kolem sebe a zjistíte, že to je běžná věc. To vím, tak proč bych si měl foukat bolístky. Maximálně se poučíme a jedeme dál, dokud nedojedeme do cíle….

Myslím si, že proces tvarování člověka je cyklus, který ho provází celý život. Od zrodu až když na nás dýchne smrt. Podle mě každý má osud nějak určen. Je to asi v genech, které zdědíte po předcích. Je dobrá zpráva, že je tam rozcestník jako na horách. Je tam více cest a je na vás, kterou si zvolíte. Zpáteční cesta není. Možná jen nový směr. Máme svobodnou volbu. Otec pil, budu ho následovat, když vidím, jak dopadl? Matka střídá partnery a mé dětství je ošklivé, nabídnu to svým dětem?  Čeho chci dosáhnout? Čím chci být? Chci na sobě neustále pracovat nebo mě to stačí a dál to došmajdám? Budu se snažit, abych se měl lépe nebo budu jen druhým závidět? Přitahuje mě dobro nebo zlo? Co mi dělá z toho dobře? Z toho, že mohu pomoci nebo ublížit? Jsem pro rodinný život, obklopen lidmi, co mi dávají lásku nebo budu singl a celý život si život užívat, a nakonec jako starý zůstat sám? Otázek jsou tisíce, ale pořád jsme u té naší volby!!!

Od narození se člověk formuje. Jednak vzory v rodině a kam ho rodiče nasměřují a jak ho připraví na složitý život. Jako pedagog si myslím, že od 3 let bychom dítě měli vést k zodpovědnosti. Je to podle mě jedna s nejdůležitějších dovedností, která nám ulehčí život. Dá se naučit, ale je třeba začít brzy. To znamená dítě musí mít stanovený nějaký lehký režim. Začínat, jak říkal Komenský od lehčích úkolů k těžším. Učit dítě hygienickým návykům. Stává se mi, že děti přijdou z domu se špinavýma rukama a zanedbané. Pokud rodiče v tomto směru plní svou úlohu, tak jedinec je úspěšnější. Proč? Ví, že má práva, ale také povinnosti, které si musí splnit. Někde to nefunguje, někde ne tak se má, pokud chce může se učit „za pochodu“. Což je i můj příklad. Začne školní docházka. Nabýt vědomosti, které potřebujeme pro život. Je to povinnost ze zákona. Některé skupiny obyvatelstva to nerespektují a třeba ve čtvrtek dítěti už začíná víkend. Dnes stačí omluvenka od rodičů a důvod se vždy najde. Ve školy se dávají úkoly,  které musí rodiče zkontrolovat, zda se plní a případně jim s nimi pomoci.

Nastává období vzdoru, snahy se osamostatnit a oprostit se z příkazů se kterými se děti neztotožňují. V tomto období bychom měli být ke svým potomkům velmi ohleduplní a citliví. Také být v obrazu, co dítě dělá, kde se nachází a co provádí. Potom následuje nejhezčí období člověka. Čas lásek, čas zábavy, čas bezstarostnosti a příjemnosti. Najdeme si partnera se kterým chceme žít. Mezi nimi je vzájemná interakce, kdy se navzájem ovlivní a většinou je to posune výš! Zakládat rodinu a přijdou děti. Je to složité období, kdy stavíme „hnízdo“. Musíme vydělat peníze. Bereme si hypotéky, děti něco stojí a žena je na mateřské. Jsme ve finanční tísni. Pokud mohou je pomoc prarodičů velmi vítaná. Také přijdou první krize, které někdy končí rozpadem vztahů, které opět odnesou dědi. Recyklovaná rodina má potom v soužití problémy, protože už nejsou jen naši, ale i tvoji a moji.

Nebudu to natahovat, každý starší víte, jak je to dál. Jen se zastavím u toho posledního období. Odchodem do důchodu si lidé mylně myslí, že když nebudou chodit do práce, tak budou jen radosti. Musíte se zaměřit i na jiné věci, aby pro nás život měl smysl a dle možností, abychom byli ještě užiteční. Nezírat tupě do stropu nebo permanentně nesedět před monitorem obrazovky televize či počítače, počítat hodiny do oběda a potom do večeře. Život plyne kosmickou rychlostí a končí. Počítat hodiny do doby podávání jídla už nebudeme!! Jít si zaplavat, na procházku, na kolo, do divadla, kina, na hudební vystoupení, zatancovat si, otevřít knížku, pohladit psa, kočku, ale i babičku. Chlapi ať si zajdou pokecat u piva a ženy splknout do cukrárny. Však to víte sami nejlíp, já jsem jen svůj pohled  hodil na papír.