Má po mě povahu. Nevím, zda je to dobré. Je silná, hezká a má soucit. Má mě ráda. Je trochu víc citlivá. Krásná z vnějšku i z vnitřku. Je totiž žena. Má 25 let. Těším se, až budu její děti vozit v kočárku nebo jim vyprávět pohádku. Povídám: : „Jano, mluvíš sedmi jazyky, proč nejsi v diplomacii? Znám se s ministrem zahraničí ČR, není problém. Pracovala jsi v Indii, v Turecku. Bída, uprchlíci ze Sýrie. Kdo než Ty? Povídá: „Ne tati nechci protekci. Nechci sedět na zadku na velvyslanectví. Chci být v terénu a pomáhat lidem! Proboha. Proč má jediná dcera zdědila mou povahu? Asi to tak má být. Nic s tím neudělám. Bude jezdit do Mongolska a Afganistánu. To má na starosti. Bojím se bojím o svou silnou princeznu. Jsem jako král, jsem na ni pyšný!!!!!