Není to o slavném filmu, je to o alibismu. Povídám snaše: „Holky budou mít jarní prázdniny, zeptej se jich, jestli nechtějí s námi na hory“? Mlčí. Jsou sice dvojčata, ale každá jiná. Jedna je akční a druhá sedí doma na zadku čumí neustále do mobilu. Bojí se, že jí budeme nutit do pohybu. Napíši známému s návrhem, ale neodpovídá. Kamarádovi neodpovídají ženy na seznamce, přestože mu daly najevo, že se jim líbí. Jaké je spojení mezi těmito sděleními? Oslovení nabídku odmítají, ale nechtějí to sdělit otevřeně. Mlčí. Myslí si, že tím nějak otupí případnou nevoli toho druhého, na kterém mu třeba záleží. Myslí si, že to lépe stráví a je to pro něho přijatelnější než sdělit své pocity a nálady na přímo. Přiznám se, že mě takové jednání vytáčí. Já jsem člověk vzrušivý, miluji vášně, raději přijmu i bolest, z které se rychleji vzpamatuji. Pak jsem opět vyrovnaný. Vím, každý je jiný, ale alibismus ke spokojeným vztahům rozhodně nepřispívá.