Co je složitější? Seznamování ve vyšším věku. Mladým to jde podle mě snadněji. Více se navzájem otvírají, více sbližují, většinou si tykají, nemají ještě tolik negativních zkušeností, předsudků a jdou do toho „po hlavě“.

Mám kolegyni, které zemřel loni manžel. Kouká mi přes rameno do počítače. „Co to tam máš za fešáka“? „To je můj kamarád Pavel. Máš zájem? Je volný“.  Vytáhl jsem mobil a vytočil jsem ho. „Mám tady šikovnou vdovu, nechceš ji pozdravit“? Hodili spolu pár frází a domluvili se na večer, že si popovídají. Byl pátek. Kecali spolu půl hodiny. V pondělí ráno mi povídá: „Já toho chlapa nechci. Mám zájem o mladšího, chlapa na práci (má rodinný dům a ještě chatu) a také jeho hlas mi neseděl“. Asi se špatně vyspala nebo byla naštvaná, že musí po víkendu do práce. Vím, že chování žen ovládají city a emoce. Právě teď a za pár vteřin už má zase jiný názor. Nevím, jaké měla představy. On je pouze o 4 roky starší a vypadá minimálně o 5 let mladší. Je pohledný a pracovitý. Vlastníma rukama si postavil dům. Napsal jsem Pavlovi SMS, že ho nechce. Nebyl z toho zklamaný a já si oddychl. Po jejich setkání by to mohlo být naopak a musel bych poslouchat, že má v obličeji moc vrásek a vypadá staře. To je příklad složitosti seznamování starších lidí.