Minule jsem psal o vztazích mezi otcem a dcerou. Dnes jsem se zamyslel nad vztahy mezi muži. Chlapi otevřeně své city moc najevo nedávají. Dcerám se více otvírají. Nebo spíše je to ona, co z nás tu slupku odstraní. S kým randí syn nás až tak nezajímá. U dcery, ale žárlivě sledujeme, kdo to je, zda jí nebude ubližovat. Vyzvídáme, co je zač a přemýšlíme, zda je našeho pokladu hoden.

Zdá se, že otcové a synové se k sobě chovají odtažitě. Není to pravda. Mají se rádi, jen to nedávají znát. Otec je pro syna především vzor. Jak se umí poprat s životem, zda zabezpečí rodinu, jak se chová k ženám v rodině. Zda ho naučí zručným pracím a dalším.

Proč o tom píši? Mám na návštěvě syna a ptám se ho, jestli si pamatuje na mou babičku? „Jezdili jsme za ní s babičkou a bratrancem Láďou. Moc si toho z dětství pamatuji. Mám dobrou paměť po tobě tati“! Docela mě jeho pochvala pohladila. Je vidět, že si svých rodičů váží. Důkazem toho je, že se rád domů vrací, ač mu bude letos již 40 let.