O pravidelných krizích ve vztazích bylo toho popsáno hodně. Chtěl bych upozornit krizi, která postihuje skoro každého z nás. Včera jsem potkal bývalého spoluhráče z fotbalu. Já se šel projít a on na kole provětrat psa- Bylo hrůzně větrno. Kolo mělo křídla a se já se stěží udržel na nohách. Povídám: „Jak je čerstvě v důchodu? Doufám, že se neválíš na gauči? Sportuješ vůbec“? „Snažím se z domu na čas vypadnout, jinak bych se zbláznil“. Vypráví mi o svých problémech. Jeho manželka pracovala jako staniční sestra v nemocnici. Již je také doma. Komandovala tam celé oddělení a teď svou pozornost přesunula na chudáka Zdeňka. „Pojď s námi sportovat. U piva probíráme i agresivitu žen“ říkám se smíchem. Vyměnili jsme si čísla na mobil s tím, že ho pozvu příští pondělí na stolní tenis. Není jediný v mém okolí, kterému se to stalo. Nikde jsem, ale o tom nečetl. Je jedno jestli je muž inženýr nebo řidič trolejbusu, zda má vysoké IQ nebo jen průměrné.

Popsaná je například krize po osmi letech, jenže problémy nás chlapů málo. Většinou to začne, jak nám děti vyletí z hnízda a následně na penzi. Větší nebezpečí podle mě hrozí když žena navíc zastávala nějakou vedoucí funkci, protože její moc skončila. Hodně mužů se snaží být potom doma méně často. Pokračují i v důchodu v práci, najdou si koníčka mimo domov nebo utíkají do hospody. Bohužel není to má fantazie. Jsem dobrý pozorovatel a dívám se pozorně kolem sebe. Ženy mají v genech neustále zkoušet naši odolnost. Jenže příroda nebo Bůh zapomněl, že už jsme v určitém období, kde to již není nutné dělat. Za sebe mohu říci, že po odchodu dětí jsem si svůj post vybojoval. CHLAPI NEDEJTE SE!