Je to jedna z důležitých vlastností, která není vrozená, ale podle mě získaná. Musíme se jí naučit. Nejlépe rodiče v útlém mládí. Jak? Od 3.roku by mělo mít dítě nějaký lehký režim. Stanovit mu nějaké úkoly, které musí plnit. Například uklidit si hračky. Musíme je samozřejmě kontrolovat. Také příkladem se tomu naučíme. Pokud vidí, že rodiče dělají to, co říkají, tak je v dobrém napodobuje. Když člověk v dětství tuto vlastnost nezíská, tak k ní může zráním doputovat. Musel jsem k zodpovědnosti také dozrát. V dětství mi nikdo mantinely nenastavil. Jsou lidé, kteří ke zralosti ani za celý život nedoklopýtají. Umřou nezodpovědní. 

Většinou každý člověk si uvědomí, že být zodpovědný je otevřená brána do světa, kde je méně stresu, zlepší se mu vztahy s ostatními a celkově bude mít příjemnější život. Odbočím. Mám kamaráda, který je vedoucí Probační a mediační služby u nás ve městě. Povídám mu: „Mohou vůbec změnit recidivisté svůj život?“ „Ano, po čtyřicítce začínají zrát a uvědomí se, že venku je příjemněji než ve vězení, ale musí upravit své chování“. Mylně jsem se domníval, že pouze víra v Boha je napraví. Těch je málo. 

Podle mého názoru, za značnou části rozpadu manželství stojí nezralost mladých mužů, kteří vstupují do manželství. Neuvědomí si, že už nejsou sami, ale již tři nebo čtyři. Tato instituce, aby fungovala potřebuje zodpovědnost, plnit si své povinnosti a přizpůsobit se svým chováním. Než dozrají, tak je po manželství a trpí děti. Nejhorší je, že se obvykle nepoučí a „vyrábějí“ další traumatizované potomky. 

Já respektuji, že tomu druhému se třeba nechce, každý má právo říct: „promiň jsem líný“, je to lepší než mlžit nebo se vymlouvat. Ty dvě poslední slova nemám rád. Budu si ho více vážit, když mě dá košem, ale sdělí mi to na rovinu. Je to upřímnější a hlavně lépe stravitelné.