Jak mi přibývají léta snažím se vyhodnocovat události, věci a své rozhodnutí objektivně. Co to znamená? Zapojuji při tom spíše rozum než se řídit emocemi nebo předsudky. Například někdo zaspí do práce. Většinou si takového člověka strčíme do škatulky, kde je „napsáno“: „Ten neustále zaspává“. Nespočítáme si kolikrát toho bylo za rok, abychom byli objektivní. Něco podobného je předsudek. Vidíme člověka neupraveného, špatně oblečeného, chybí mu zuby. To ještě neznamená, že je bezdomovec. Jsem v pracovním procesu přes 50 let a s podivem stále zjišťuji, že jsou zaměstnanci stále dost odměňováni podle sympatií než podle výkonu. Schopní podřízení jsou mnohdy šikanováni nadřízenými. Mají z nich strach. Třeba majitel by mohl udělat rošádu. Více než 100 let se dělají průzkumy, jak probíhají příjímací pohovory uchazečů o práci. Výsledky se za století nezměnily. Pořád platí, že na prvním místě je první dojem nikoliv požadované schopnosti. Snažím se pochopit proč se tak lidé chovají. Jaký k tomu mají motiv. Asi to máme vrozené, takto iracionálně toho druhého hodnotit. Proč? Každý člověk si udělá na začátku názor, který ani na základě zjištěných skutečností nezmění. Proč? Protože si nechce přiznat, že se mýlil!!! Raději bude hledat důvody, jak by své špatné rozhodnutí logicky vysvětlil.