Miluji květen. Patří k nejkrásnějším měsícům. Ve „svém“ lužním lese míjím kvetoucí sasanky a mohu přivonět k dalším květinám. Je to přirozená vůně, žádná umělá voňavka z Moskvy. Na břehu rybníka žebrá hejno kachen o pečivo. Lesní cestičky proti mé vůli značkují psi vedené svými pány. Potkávám lidi, kteří většinou nepozdraví. Myslím si, že je to aktuální český fenomén. Slušnost si asi vykládají jako svou slabost. Svět asi by měl patřit bezohledným. Dát přednost ženám, postiženým, těhotným a starším postupně mizí jako telefonní budky z našich ulic.  Usedl jsem na lavičku vedle svatého a omámen sleduji probouzející přírodu. Očima hladím zelenající se louku s posetými rozkvetlými sedmikráskami. Vypouštím ze sebe, co mě trápí a co nezměním. Musím přiznat, že i pro tu krásu jsem rád na světě. Milují pestré akvarely, co vytvořila matka příroda. Můj pohled se šedivým barvám vyhýbá. Krása a harmonie má podle mě navrch před penězi a mamonem.