V poslední době se často setkávám s pojmem „vymývání mozku“. Tato technika, jak zmanipulovat lidi se používá odpradávna. Nevymyslil ji Hitler ani komunisté. Používá se i dnes. Uvědomil jsem si, že jsem ani já v mládí nebyl proti tomuto zlu imunní. Jako plebejec, ač jsem vzdělaný, jsem levicově orientován a věřil jsem tomu, že lidé mohou si být rovnocenní. Je to blábol, který nás krmila propaganda. Samozřejmě jsem i v dobách normalizace odmítal diktaturu. Nelíbila se mi cenzura ani za první republiky, ani za války, ani za socialismu a ani dnes. Ta je skrytá a funguje jako autocenzura. Již jako dítě jsem vystoupil proti Pionýru a později jako středoškolák proti jednotné mládežnické organizaci. Přesto jsem tomu „vymývání mozku“ také podlehl.  Věřil jsem v socialismus. Myslel jsem si, že je to jediný spravedlivý řád, který lidstvo potřebuje. Jeho vady a nedostatky jsem si uvědomoval. Byl jsem sice kritický, ale doufal jsem jako komunisti v obrodném procesu, že se dá změnit k lepšímu. Tento systém sice nabízel solidaritu, kterou já preferuji, ale zároveň člověku bral svobodu a kreativitu. Hlavně ekonomicky nefungoval. Přestože mi jeden statečný učitel na vysoké škole marně vysvětloval, že zaostáváme v produktivitě práce a v moderních technologiích. Uvedl mi příklad. Dělník v kapitalismu měl za mzdu 3 x vyšší odměnu, přestože měl z něho majitel zisk, než nás pracující. Naproti tomu v socialismu šli vydělané peníze pro všechny. Jenže pracovalo se mnohdy bídně a neefektivně. Já přesto na základě informací, které jsem měl k dispozici i vlivem výchovy  v rodině jsem stále doufal, že se dá zrenovovat. Nedá, je to podle mě utopie o spravedlnosti mezi lidmi. Proč jsem tomu věřil? Jsem člověk se silným sociálním cítěním a od doby, kdy jsem začal chápat svět, tak já snil o rovnosti lidí. Venku jsem nebyl, informace jsem měl jednostranné. Nemohl jsem srovnávat. Na konec, kam to směřuje, jsem nedohlédl. Rád se učím, jsem kritický. Uznávám, že v uvedené době i mě jako dalším ten mozek na určitou část mého života „vymyli“.