Pustíme si televizi, zapneme si mobil nebo nastartujeme počítač a denně se snaží reklama, zpravodajství a další informace nás manipulovat. Pokouší se ovlivnit či změnit náš názor tým směrem, který "vysílači" potřebují. Stejné je to v zaměstnání či v běžném životě. Dokonce nám to dělají i blízcí lidé.

Proč o tom píši? Mám ve třídě problémového žáka. Nestačí tempu výuky a těžko chápe. Je na hranici mírné retardace. Myslím si, že by patřil do zvláštní školy. Tam podprůměrné děti se v klidu učily, nároky byly mírné a potom nastoupily většinou do učebního poměru, který jim vyhovoval a svou prací byly přínosem pro společnost. Nějaká „chytrá hlava“ je zrušila. Prý se integrují. Není to žádná diskriminace, ale typ školy, kterou zvládají, a naopak podle mě je pro ně prospěšná. Učitelé se s nimi dnes neví rady a brzdí výuku ostatním. Maminka od toho žáka si neustále stěžuje, že učitelé se mu nevěnují a děti ho šikanují. Neví, že jeho mentální výkon nejde navýšit. Je největší ze třídy, tak spíše on ostatní někdy pronásleduje. Vedení školy s maminkou bojuje a má obavy z jejích permanentních stížnostech na vyšších místech. Zastavila mě na chodbě výchovná poradkyně: „Byla tady maminka od Tomáše a říkala, že ho děti prý šikanují. Prý jste jí sdělil, že ho děti provokují“. Nevěděl jsem kam paní míří, ale povídám: „Ano to je pravda, nebudu lhát. Běžně jsou děti škodolibé a mají radost z toho, když mohou mentálně slabšího spolužáka vytočit a on je potom nahání po třídě. Je to asi obdoba hry na "honěnou“. Je to sice lidské upravovat si události, aby mu pasovaly, ale já na „stará kolena“ se snažím, co nejméně lhát, vymýšlet si a s někým bojovat.