Každý máme nějakou představu, kde bychom se měli nalézat, čeho dosáhnout, jak vypadat, jak by nás mělo vnímat okolí a další. To je v pořádku, pokud nemáme sny, tak nemáme osnovu. Dům se také staví podle plánu. Musíme počítat se skutečnostmi, s podmínkami, s těžkostmi i obtížemi. Podle mě je na prvním místě chtít. To je nejdůležitější, potom jak jsem na tom s časem. Mám na to schopnosti či talent? Překonám lenost a pohodlnost?  Například volba zaměstnání. Pokud chci mít jistotu, tak hledám místo ve státním nebo veřejném sektoru. Tam jsou většinou daná pravidla, které se dodržují. Také ve školství, zdravotnictví, sociálních službách ve veřejném sektoru. Pokud jsem kreativní, tak je vhodnější pracovat v soukromém sektoru, kde lépe uplatním svůj talent či schopnosti. Jenže musím počítat s vyšší konkurencí, podrazy a někdy i nedodržování pravidel. Třeba psychopaté bývají úspěšní politici, podnikatelé, bankéři a tvoří smetánku společnosti. Proč? Svých vyšších příček ve struktuře lidstva dosahují rychleji. Nemají sociální cítění, nejvýše stojí jejich ego, nás potřebují jen k dosažení jejich představ a snů. Neberou ohledy, proto jsou u cíle rychlejší. Na druhou stranu je dokázáno, že jsou i užiteční. Umí lidstvo vyvést z krize. Soustředí se na daný úkol, vyřeší ho, protože se nezabývají tím, že to může někomu škodit. Problém vyřeší za každou cenu. Další skupinou jsou lidé méně nadaní. Jenže i ti mohou si své místo na slunci najít. Někdo je zručný a může být dobrý řemeslník, který se nemá špatně. Nakonec i ti, kteří nejsou zruční, pokud jsou odpovědní, tak se uplatní. Taková uklízečka, která odvede dobře svou práci je ceněna. Někdy neúspěšní rodiče by chtěli své děti cpát do různých soukromých škol, které jsou k ničemu. Mohou se přece vyučit, mít dobrý příjem a společenské postavení.