V dnešní době je společnost orientovaná na výkon, na soupeření, konzumaci, na cíl. Urvat si, co nejlepší místo, někdy i na úkor jiných. Priorita je já, nikoliv my. Jenže každý zjistí po čase, že mu něco chybí. Život je o něčem jiném. Neexistují jen materiální statky, ale i duševní vlastnictví. Jako je láska, krása, objetí, radost z toho, že druhému pomohu. Jedním ze základů lidského bytí je solidarita. Bez té se lidstvo neobejde. Dokonce i zvířata ví, že je lépe lovit ve smečce než sám. Konzumní život je pohodlný, naoko příjemný. My starší někdy za to mladé káráme. Podlehnou mnohdy pokrytecké propagandě, která nás denně ovlivňuje reklamou, sdělovacími prostředky a stylem života celebrit. Jen být první, druhé místo nebrat. Je to pitomost. Naštěstí mnoho mladých dívek a chlapců, hledají dál hodnoty. Nedají se zmanipulovat a zmást. Budoucnost nevidím černě. Je tu láska, společné prožívání, plakání i radování. Samozřejmě za socialismu byla solidarita zneužita k nastolení diktatury. Smutek, bolest i katastrofy se lépe absorbují společně než sami v koutě. Lidé, když jsou v beznaději rádi vyhledávají druhé, aby jim pomohli najít smysl života. Jsou to lidé třeba po ztrátě partnera, rozvodu, nemoci nebo spadli na dno i svým přičiněním. Hlásí se k turistům, společně chodí na túry, sportují, poslouchají muziku. Najdou si organizace, které jim nabízí provozování různých zájmových činností a další aktivity. Jsem optimista a věřím, že dnešní styl konzumního života nezvítězí. Totiž člověku, který je sám obklopen luxusem je smutno.