Velmi mě nedávno pobavilo sdělení syna mého známého. Prý nemohl za socialismu studovat. Rozumím tomu, kdyby to bylo v padesátých letech, ale nikoliv v sedmdesátých a osmdesátých. Jenže znám případy lidí, kterým bylo kvůli „buržoaznímu“ původu  znemožněno vzdělání. Více takto postihnutých přesto na to dosáhlo. Jsou nebo byli většinou inženýři i lékaři. Proč? Protože chtěli, šli tvrdě za svým cílem. Měli ty správné volní vlastnosti, které každému pomohou překonávat překážky. Šli na rok do výroby, do dolů, do hutí, do zemědělství. Byli „převychováni“, dostali dobrý posudek a vystudovali. Vím je to blbý příklad, ale co z toho vyplývá? Šli tvrdě, usilovně a pílí za svým snem a cíle nakonec dosáhli. Před takovými lidmi smekám, ale vymlouvat na socialismus, když v tom byla obyčejná lenost to neberu. Tak tomu klukovi povídám: „Tvému tátovi se prostě nechtělo. Já začínal také jako dělník. Jsem vyučen, potom střední a další VŠ. Každý to má ve svých rukou“. Samozřejmě, že ten, který je profesně vzdělanější má většinou lepší pozici na pracovním trhu, větší odměnu za svou práci a tím i větší důchod. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Někdy mi někteří závidí slovy: „Ty jsi se nenadřel a máš pěkný důchod“. Jenže, že jsem se 11 let musel učit, to je nezajímá. Líbil se mi názor mého dědečka. Byl mistr kolářský a tehdejší celebrita na vsi. Lidé si ho vážili. Ten, měl o vzdělávání svých potomků jasno. Měl 3 syny a dceru. Jeho krédo a příkaz byl jasný. „Buď se budete učit nebo hybaj makat do dílny“!!!!  Dva synové a dcera uposlechli. Jeden byl ředitelem Gymnasia, druhý ZŠ a dcera porodní asistentka. Můj otec, z nich nejchytřejší, nadaný matematik a hudebník celý život dřel a své nadání utápěl v alkoholu. Naopak jeho krédo bylo: „Odfláknu si svých osm hodin a jdu si užívat“. Proto tak dopadl. Také Židi odjakživa dávali přednost vzdělání. Věděli, že advokát a lékař se má dobře. Několik původně dělníků jsem „nasměroval“. Jeden pracuje jako kriminalista u Policie ČR, druhý je major u Vězeňské služby a další inženýr vedoucím výroby v renomovaném potravinářském podniku, jiný vrchní rada v orgánu státního dozoru. Proč píši to mé zamyšlení? Nesnáším blbé výmluvy a kecy. Je pravda, že každý na to nemá, ale může být odpovědný člověk a pro společnost užitečný, ať stojí v pracovním procesu na jakémkoli místě.