Nemám sice takovou sílu, statečnost a odhodlání jako mladičká Indka, která tygrovi holýma rukama vyrvala své batole ze chřtánu, ale určitě bych také za své děti bojoval. Neumím si představit, že bych své děti neviděl nebo dokonce zatratil. Pořád jsem tu pro ně až dodýchám. Stále nabízím pomoc a nic za to zpět nežádám. Mám kamaráda, který je nezištný a mám ho rád. Jen jeho chování ke svým dětem je pro mě nepochopitelné. Pravda neznám jeho motivy či pohnutky, ale jeho vztah k potomkům je mi záhadou. Máme oba 3 děti. On 2 dcery a chlapce a já to mám naopak. Odmítá vidět svou krev a svá vnoučata ještě neviděl. Nevím, jestli hrdost mu brání udělat první krok? Jeho žena se v práci zamilovala a otěhotněla s kolegou. Rozvedl se. Matka štvala děti proti otci, tak před dvaceti lety styk s nimi přerušil. Proč to vzdal a nebojoval? Delší dobu byl sám a pak ho spolupracovníci dali dohromady s dívkou o sedmnáct let mladší. On byl fešák a ona byla mladá. Žádná sláva. Nebyla schopná vést domácnost. Většinu domácích prací dělal on. Umí vařit, prát, žehlit, ale je i šikovný. Postavil si vlastníma rukama dům. Mají spolu syna. Jak šli roky, tak jí přibývaly kila a přestala ho přitahovat. Nakonec se mu odcizila a požádal o rozvod. Vyplatil ji a poslal na vesnici za tatínkem. Jeho syn nedostudoval a byl bez práce. Nepřispíval na domácnost, tak ho otec vyhodil. Co mě zaráží, že kamarád se vůbec nezajímá, co syn dělá a jak žije. Také jeden můj syn měl existenční problémy, které si zavinil. Přijal naši pomoc a nyní žije řádným způsobem. Určitě bych ve srabu své děti nenechal. Co je nejdůležitějšího na světě? Přece jeho rozseté geny. Krev je krev. Já to nemohu pochopit a strávit, a to se domnívám, že se umím do druhých vcítit.