Se zájmem jsem sledoval opakování dokumentu o letci Františkovi Fajtlovi, který bojoval proti fašismu. Jako letec úspěšně bojoval s Němci. Nad Francií byl sestřelen a ač byl obklíčen jim utekl a přes celou zemi a Španělsko se dostal do Velké Británie, kde se znovu začlenil do bojové letky. Proč o tom píši? Inspiroval mě jeho životní vztah se svou manželkou. Byl to příklad, jak by to mělo mezi ženou a mužem fungovat i po několika desítkách let.  Ze začátku se chlapec musí dívce líbit. Paní Fajtlové se líbili tmaví a ramenatí. Dostala ho. Bylo vidět, jak o něho s láskou pečuje. Je to jedna věc, co jsem za léta pochopil. Když totiž žena miluje, tak pečuje, ale když ne, tak někdy zraňuje. Na našich webových stránkách je příběh ženy, která se po několika desítkách letech nudí. Singl kamarádky ji radí, ať se rozvede. Musím říci, že Fajtlovi se velmi vysokém věku určitě nenudili. Utkvělo mi v paměti, jak pan generál v 89 letech povídá: „Večer si sedneme a povídáme. Pořád máme o čem“!!!! Děkuji jim za příklad. Nejen za jejich statečnost, kterou jako vlastenci prokázali, ale jako lidi, kteří se i po letech mají stále rádi. Čest jejich památce.