Sedím uveleben ve vlaku. Jedu z jižního Slovenska. Pozoruji krajinu i lidi. Dopravní prostředek je přeplněn. Ještě, že mám místenky. Naproti u stolečku sedí mladá dvojice. Dívka během jízdy několikrát přitiskne rty a zavrtá čumáček do holé paže svého hocha. Zorničky má při tom rozšířené, chřípí se jí touhou chvěje. Hltá lačně jeho vůni. Pro jinou by to bylo odpuzující, ale pro ni je to parfém. Chlapec má vyhráno, ani se nemusí moc snažit a dívku „ukecávat“. Moc jsem jim to přál. Připomnělo mě to zpěvačku a herečku Jennifer Lopez ve známém klipu, jak tančí v cikánském táboře. Také se jí rozšířené chřípě chvělo. Asi jí partner jako chlap, s kterým hrála přitahoval. Možná ji přitom tančili v podbřišku motýlci kankán. Je to obecný jev. Příroda to tak zařídila, abychom se milovali, dělali děti a jako živočišný druh nevymřeli.