Hlavně si to nebrat osobně, jako další události v životě. Zamyslet si nad tím. Jsem zralý? Pro někoho to zní pejorativně. Třeba když to řekněte úspěšnému padesátníkovi, tak se urazí, protože on je právě přece v plné síle, v rozpuku. Má malé děti, krásnou ženu a peníze. Já bych ten život nechtěl žít. Stačí mi malé vnučky.  Být zralý je pro mě je čest, protože mnozí z nás k tomu nedošli, chovají stále jako děti. Ke zralosti, včetně mě vede dlouhá cesta, plná překážek, zkoušek, nezdarů a poučení. Co já vím, třeba si tím dokazují, že jsou pořád mladí. Když mě mladší ženy začaly první zdravit, tak se přiznám má ješitnost kvílela. Nemohl jsem to vydýchat. Pak jsem uprostřed lesa o tom přemýšlel. Byl jsem tam sám a mé myšlenky se v mém mozku válely jako opar nad rybníky, které jsem tiše míjel. Vlastně bych jim měl poděkovat za dobré vychování, protože většina dětí a rodičů dnes nezdraví??? Čas nejde zastavit, ale dá se ho smysluplně a krásně prožívat.