Píši dopis nikoliv mail či SMS. Mám před sebou rozložený křídový papír, který je cítit mužem. Není to sterilní počítač. V dopisu je i vůně. V elektronickém sdělení cítím chlad. SMS je voňavka z Moskvy, ale ruční psaní, to je parfém z Paříže. Je to až k nevíře? Co? To pohlazení na duši a lahoda pro uši. Mám pero inkoustové. Jako naši prezidenti. Jen ho nekradu. Asi jsem pozadu.  Zelená barva na papíru je naděje, černým inkoustem píši o svých démonech. Modrým hladím a červený to je láska, kterou rozdávám. Mé ručně psaná písmena tancují pro radost adresáta. Špička pera hraje s nimi slovní fotbal. Píši příběhy, co dělám, co mě trápí, co bych chtěl a kam bych chtěl uletět. Ze psaní je cítit radost, optimismus a povzbuzení. Jen tak si sednout na pařez a vytáhnout si, co mě píšeš. Zda jsi šťastná nebo máš slzy v očích. Nepotřebuji tahat notebook ani mě v zadní kapse netlačí mobil. Jsem tam sám a kus papíru, který mě omámil. Klikám nohami a cítím z papíru tvou vůni. Umím si Tě představit. Psaním jsi dopisu darovala život. Je živý a dýchá. Nejsou to plíce, ani žábra, je tam pohoda a láska. 

Rád laskám písmenka, mazlím se se slovy a páruji věty. Někdo musí malovat, někdo vypouštět akordy, já psát. Jsem na tom závislý jako na pervitinu. Někdo shání blýskavé kamínky, já sčítám vzpomínky. Hřejivé slovo Ti dám pod víčka a zavrtám se Ti do vědomí. Do papíru vetkávám své emoce, v perem roluji svou touhu. Píši dobro a selektuji zlo. Podporuji lásku a tiším bolest, odmítám nenávist, nerozumím závisti. Píši, co cítím právě teď, co bude zítra, popíši až mě to potká.