Dnes prý máme demokracii, ale co když někdo má jiný názor na události než oficiální? Pan děkan Ševčík si dovolil jít na demonstraci, kde lidé vidí válku na Ukrajiny i z jiného úhlu. Zfanatizujeme jeho studenty, vytvoříme „obraz nepřítele“. Zničíme mu karieru, zadupeme ho do země! Proč? Protože si dovolil luxus. Jít svou cestou. Nejde s proudem, není konformní. Zakazovat a útočit na svobodu projevu je začátek konce demokracie a začátek totality. Zpěvačka Ilona Csáková na sociálních sítích chválila Maďary. To se přece nesmí. Oni jsou přece proti sankcím! Proč Nohavicovi zakazují v zařízeních, které patří městu funkcionáři vystupovat? To se přece dělalo v období normalizace, které jsem zažil. Jenom proto, že nevrátil Putinovi medaili. To je jeho věc. Možná mu závidí, že za život žádnou nedostanou. Nebo si hrají na demokraty, na vlastence, ale opak je pravdou. Nemusíte sledovat celebrity. Týká se to i obyčejných lidí. Můj známý si dovolil na sociální síti tvrdit, že neumírají ve válce jen Rusové a vítězí pouze Ukrajinci. Tak ho na 3 dny odstřihli od internetu. Kde jsme? V Rusku nebo v Číně? Nikoliv v EU v České republice!!! Obyčejní lidé převážně hledají pravdu jen v televizi, novinách a dalších provládních sdělovacích prostředcích. Nejsem proti vládě, ani nevzývám Babiše, ale jsem proti cenzuře, nechutným útokům proti osobám, které mají jiný názor. Nesouhlasím s vytvářením propagandy „obrazu nepřítele“. To vše už tu bylo a všichni víme, jak to dopadá. Lidé jsou nepoučitelní a novináři také většinou straní jednostranně.

Autocenzura? Ta funguje v každém periodiku. V televizi, jak zmáčknete knoflík tak se na vás vyleje krev, neštěstí a katastrofy. Dobré zprávy přece neuzajmou diváky. Sledovatelnost prudce slábne a příjmy z reklam nám klesají. Proč lidé chtějí vidět zlo a neštěstí? Proč po tom prahnou? Je to usazené hluboko v nevědomí. Myslí si totiž, že když se to stalo někomu jinému, tak oni byli vynecháni. Proto jásají. V některý webových stránkách, časopisech od čtenářů naopak zveřejňují „růžové články“, které nikoho neprovokují. Idyla. Povzbuzení. Jenže někdy je třeba pranýřovat podrazy, nepěkné chování a postavit se nečestnostem čelem.  Posledním tématem je podlézání mocným. Však to taky mezi řádky cítíte jako já.