Je možné spojení ředitelky školy s mužem odsouzeným za vraždu? Je. Není to fantazie spisovatele. Je to život. Vstoupila s ním do manželství a v 45 letech mu porodila syna.  Asi to nebylo šťastné. Před tím byla vdaná také za učitele, s kterým má další tři děti. Synové jsou již dospělí, inteligentní a mají odpovídající místo na pracovním trhu. Její muž se upil. Nevím, jestli utápěl svůj žal proto, že ho neustále podváděla nebo byl závislý. Myslím si, že ona trpí syndromem Romea a Julie. To znamená, že neustále hledá tu počáteční fázi zamilovanosti. To okouzlení. K té druhé fázi lásky asi podle mě ještě nedospěla. Vrhá následně stále do dalšího a dalšího dobrodružství a nikdy není spokojená.

Zůstala sama s třemi dětmi. Byla jako mladá vdova podnikavá. Zadlužila se. Prodala byt a koupila výhodně bývalý pionýrský tábor v oblasti Nízkého Jeseníku. Kam se s dětmi přestěhovala. Dva kilometry za vsí je rekreační rybník, kde kolem něho jsou rozestavěny jako kuřátka pěkné chatky s hlavní budovou s jídelnou. Zařízení a vodní plocha je ukryta v lese. Romantický a klidný kout naší vlasti. Jen do školy to měla s dětmi daleko.

Začátky byly krušné. Děti malé a ona na vše sama. Ubytování pronajala jedné firmě pro její stavební dělníky. Byl tam ubytovaný i on. O 5 let mladší svobodný muž. Kouká po práci z chatičky, jak žena zápasí se dřevem. Sleduje její zadeček, a jak se ohání sekyrou. Sám mezi chlapy. Vyleze a pozdraví. „Nechcete pomoct“? Na těžkou práci je zvyklý a je to pro něho brnkačka. On štípe a ona dříví na zimu rovná. Bůhví jaká bude zima a jestli přijdou dny, kdy se odtud autem nevyhrabe. Musí pro sebe a děti zabezpečit teplo. Kopa dřeva zmizela. Zve ho dál. Podá mu občerstvení a povídají si. V lese bude asi ubytován půl roku, než se přemístí na další stavbu. Sblížili se. Z chatky se přestěhoval do její ložnice v hlavní budově. Všechno jí o sobě řekl. Seděl 12 let za vraždu. Byla to obyčejná vesnická rvačka, která v horských slovenských vesnicích je běžná. Jenže on svého soka, který ležel již bezmocný, umlátil klackem. Chlapecká nerozvážnost? Nenávist? Zloba?  Nakonec byla svatba a ona v pozdním věku porodila. Chtěla to. Koupili si ve vsi dům a rekreační zařízení pronajímali.

Časem ji přestal přitahovat. On byl jednoduchý, ona vzdělaná žena s rozhledem. Neměli se o čem mnohdy bavit. Začala opět hledat.  Našla si milence. Mého známého. Jenže neměla rozum. Tahala sebou svého syna. Třeba prý říkal: „Maminko, ty voníš jako strejda Zdeněk“. Samozřejmě, že to sdělil i svému otci. Pohádali se a ona se slovy: „On nás zabije“. Poměr skončila. Za rok jí zavolá do práce. „Jak se máš?  Nechceš zajít na kafe a popovídat si“? „Víš to už je dávno“. Již ji nezajímal. Pak s ní vylezlo, že na benzinové pumpě, jak tankovala, ji oslovil jiný muž. Asi jede opět ve starých kolejích. Ještě jednou ji potkal v lázních. On tam byl na rekondičním pobytu. Ona tam byla s kamarádkami na lovu. Popisuji jen zážitek mého známého, aby mě opět někdo nenapadal.   Každý ať si dělá, co chce.