Dokud se budu hýbat a dokud budu dýchat, půjdu ven. Mezi lidi. Někteří jste prevíti, ale přesto vás mám rád. Jako ten svět strakatý. Mám rád hory, tůně kde mě voda objímá a z hříchů omývá. Také venku mohu ženu pohladit a políbit. Co nemám rád. Limity stěn, místnosti plné roztočů. Lépe se se dýchá před domem na lavičce, když někoho zlobí nohy. Však vás tam někdo vystrká nebo vyvede.

Doma mohu čichat jen k pokojovým květinám. Já chci louky plné kopretin. Paprsky, které mě lechtají na tváři.  Totiž vitamin D potřebují i důchodci. Pojďme se projít. Sportovat, kdo může. Pojďte se zpotit. Prádlo hodíme poté do pračky. Co tanec? Mám rád jive. Vezměte vnoučky a ukažte jim svět.

Vrátil jsem z pobytu ze Slovenska. Jsou tam příjemní lidé. Fandili nám při hokeji. Měli radost, že jsme mistři. Z naší skupiny, která se sestávala s 30 lidí, jsme byli pouze 3 muži. Když vyloučím vdovy, tak co to ukazuje? Chlapi jdou raději na ryby, do hospody nebo leží na gauči. Jsou určitě línější než naše protějšky.  Málo se hýbou, a proto většinou dříve odejdou.