matej-1.jpg
Autor fotky: staženo z programových stránek ČT
zpět

Zlé pohádky

Že neexistují? Také jsem si to myslela. Dokud jsem jednoho nedělního rána čirou náhodou neotočila knoflíkem televize. Nejsem zrovna televizní divák, ale probudila jsem se brzy, ostatní rodina ještě spala, já jsem je nechtěla budit, a tak jsem se v té chvilce jenom pro sebe rozhodla v klidu a pohodě posnídat u televize, než mi začne běžný denní provoz.

V televizi běžela pohádka pro děti. S nostalgií jsem hleděla na černobílé provedení, kde se v namalovaných kulisách snažili herci navodit dojem venkova. Pohádka se jmenovala „O hloupém Matěji“, a měla jednoduchý děj. Hloupého sedláka Matěje, neschopného samostatné existence, se snaží převychovat jeho hodná sestra. Matějovu inteligenci jsem hned zpočátku odhadla na + - 80, takže jsem s napětím očekávala, zda se dílo podaří. Matěj byl sice hloupý, ale také velmi poslušný, a vše, co mu sestra nařídila, splnil, jenom to vždy nějak pomotal a způsobil škodu. Vzhledem k tomu, že byl mohutný, bylo to dle mého názoru docela nebezpečné monstrum. Po eskapádě jeho „přehmatů“, které se mi vůbec nejevily jako vtipné, dostal za úkol uklidit chalupu a uvařit maso, zatímco sestra se vypravila do města. Další děj popíši trochu podrobněji.

Když se sestra vracela z města, byl na dvorku binec, ani pejsek s kočičkou jí neběželi naproti.

„To snad ne „ zhrozila jsem se v duchu. Ale moje nejčernější myšlenky se potvdily.

„ Řekla jsi, že mám uvařit maso, ale tady žádné nebylo, tak jsem dal do kotle pejska s kočičkou“ hájilo se monstrum Matěj

„Sice trochu skučeli, ale potom přestali“

A Štěpánka Haničincová v roli sestry k tomu s dobrotivým výrazem poznamenala:“ Ty jsi ale hlupák, Matěji.“

Závěrem poslala Matěje rozdělat oheň, on ho, nevím proč, rozdělal na střeše domku, domek vyhořel, sestry se ujali dobří lidé a monstrum Matěj zmizelo kamsi do světa.

Byla jsem docela konsternovaná. Kde je dobro, aby zvítězilo nad zlem? Kde je nějaký výchovný náboj ?  A co si z toho má odnést dětská dušička ? Že je to velká legrace, když hlupák Matěj místo masa hodí do kotle živého pejska s kočičkou ?

Další pohádka se jmenovala“Jak se stal hastrman v Rokytnici ševcem“. Opět namalované kulisy měly tentokrát navodit Krkonošskou selanku. I když mě pražští herci se svými otevřenými samohláskami hovořící “kérkonošským“ nářečím velmi pobavili, ocenila jsem, že celou pohádku provázely veselé písně, hudebně a pěvecky dobře provedené. Hlavním hrdinou pohádky nebyl kupodivu hastrman, ale vdova po ševci, provozující ševcovskou živnost a zaměstnávající tovaryše, kterému prý málo platila. Sice nebylo v pohádce řečeno, kolik stálo ubytování, strava a ošacení tovaryše, ale věřme autorovi, že tovaryšova odměna byla malá. Chudák vdova to dle mého názoru taky neměla lehké, i když ji autor líčil jako zpupnou a nabubřelou ženštinu, bylo mi jí trochu líto. Proto jsem považovala za celkem logický krok, když ševcová nabídla tovaryši manželství a polovinu živnosti. Tovaryš ovšem měl ve vsi svoji Márinku a nabídku, která se neodmítá, odmítl. Následně byl ze ševcovny vyhozen. I to jsem pochopila, ale následující vývoj situace byl už nad mé chápání.

Zhrzený tovaryš si postěžoval všem lidem na venkovské zábavě a ti vzali spravedlnost do vlastních rukou. Když se ševcová přišla pobavit na tancovačku, vysmívali se jí, tropili si z ní žerty a následně jí jakoby přátelsky nechali zahrát sólo, ale žádný tanečník si s ní nechtěl zatancovat. Ubohá šikanovaná vdova si ze zoufalství a uražené ješitnosti běžela najít tanečníka, a jak už to tak bývá, z nouze byl dobrý i hastrman, kterého lstí přilákala na tancovačku a přinutila k tanci. Sousedé ovšem poznali převlečeného hastrmana, a místo aby mu umožnili návrat do jeho přirozeného prostředí v rybníku, udělali z něj ševce v ševcovně. To se mi zdálo vůči vodníkovi dost kruté, i když autor zdůraznil, že vodníkovi se živnost líbila, a v ševcovně zavládla pohoda a radost. Majitelku živnosti ovšem z ševcovny vyhnali. Kde chudák vdova skončila, nebylo řečeno. Ale přátelé - vždyť ti lidé jí vlastně znárodnili živnost!  A znovu – kde je tady ten dobrý konec? Jedno zlo bylo nahrazeno jiným, ještě horším. Chudáci děti to musely mít v hlavičce pěkně pomotané.

Je až neuvěřitelné, že takovéto pohádkové „skvosty“ natočila česká televize v roce 1969,1970. Tedy v době, kdy bylo natočeno „Ucho“, nebo legendární „Světáci“.

A už vůbec nechápu, čím by tato dílka měla obohatit současné děti, a proč to Česká televize vůbec vysílá. Snad mi to Rada ČT vysvětlí. Ale spíše nevysvětlí, neboť mají v současné době důležitější starosti. Objevují se totiž požadavky na její zrušení. V případě, že členové své pozice uhájí, bude mi to asi celkem jedno. Já už jsem z ranního poslechu zlých pohádek pro pamětníky vyléčená.

Závěrem se omlouvám tvůrcům pohádky Princezna a půl království, kterou vysílala ČT na Štědrý den v minulém roce  za výrok, že nic horšího jsem dosud neviděla.

Velmi jsem se mýlila.

 

 

 

 

Úvodní snímek stažen z programových stránek České televize

 
Autor: ivana kosťunová

Počet zobrazení: 27