Přibývá mamánků. A není to jen kvůli bytové krizi
Ilustrační foto: ingimage.com

Přibývá mamánků. A není to jen kvůli bytové krizi

13. 10. 2019

Třetina dospělých lidí ve věku mezi dvaceti a třiceti lety nyní v Česku žije s rodiči. Když ve srovnávání generací půjdeme hlouběji, zjistíme, že za socialismu bylo naprosto běžné být ve dvaceti ženatý či vdaná a mít dítě.

Mimo jiné to byla cesta k získání bytu. Ženatý muž s rodinou měl slušnou šanci dostat byt, ať už od podniku, kde pracoval, nebo od obce, ve které žil.

„My jsme se vlastně se ženou vzali, abychom dostali byt,“ vypráví sedmapadesátiletý Petr. „Tehdy podnik, kde jsem pracoval v dělnické profesi, dával byty ženatým a hlavně dělníkům. Já se chtěl do nejrychleji dostat z domu, v malém třípokojovém bytě jsem žil s rodiči a dalšími dvěma sourozenci. Má přítelkyně to měla podobné, štvalo ji, že obývá pokojík se starší sestrou a mladším bratrem. Žili jsme jako sardinky a byt v paneláku byl pro nás totéž, jako by nám někdo nyní dal vilu s bazénem. Vzali jsme se, byt jsme dostali a je fakt, že v něm žijeme dodnes. Naše, z dnešního pohledu mladé a příliš rychlé manželství, nám vydrželo,“ dodává.

Dá se říct, že jde o typický příklad Čecha své generace. Osamostatnit se od rodičů pro ni bylo zásadní. Současná generace mladých lidí je často označována za mamánky. Nazýváni tak jsou především mladí muži, kteří, ač už pracují, stále žijí u rodičů a využívají veškerý servis, který přítomnost matky poskytuje: praní, žehlení, vaření, úklid. Naprostá většina z nich argumentuje tím, že na osamostatnění se nemají dost peněz. Přesněji, že je nyní drahé a tudíž nedostupné bydlení. Jejich odpůrci argumentují tím, že jsou prostě pohodlní a líní.

„Nám taky nikdo bydlení nepřinesl na stříbrném podnose. Mladí si dnes pod pojmem bydlení představují krásný byt či rovnou dům, no to se nedivím, že na něj nemají,“ přemítá téměř osmdesátiletý Josef, bývalý technik a vzpomíná, jak se ženil ve dvaceti a dalších pět let žil s manželkou v jednom pronajatém pokoji s toaletou na pavlači společné s dalšími deseti byty. „Až ve čtyřiceti jsme dostavěli dům. Stavěli jsme ho svépomocí přes deset let, naprostou většinu věcí jsme si na něm dělali sami. Manželka tahala cihly a míchala maltu. Dnes si mladí lidé představují, že se dům musí jen koupit, ale my si je sami stavěli běžně a ještě jsme si přitom pomáhali s bratry a kamarády,“ říká.

Výraz mamánci se však v poslední době nepoužívá jen v souvislosti s bydlením dospělých lidí u rodičů. Prosákl do dalších oborů. Mamánci se říká například mladým mužům, kteří neuspěli při testech k policii či do armády. Přibývá jich. I to je jeden z rozdílů mezi generacemi. Psychotesty nutné pro vstup k policii nyní složí jen necelých čtyřicet procent uchazečů. „Zaznamenáváme, že mladí muži jsou i ve vyšším věku, například v sedmadvaceti letech závislí na rodičích. Stalo se, že volala maminka, že syn nemůže přijít na pohovor, protože má angínu,“ uvedl šéf jihomoravských policistů Leoš Tržil. Dlouholetí zkušení policisté a vojáci se shodují, že fyzická kondice mladých mužů nikdy nebyla tak mizerná jako je nyní a je v podstatě nesrovnatelná s tou, v jaké byly předešlé generace. Policejní psycholog Vladimír Voska dokonce na jedné tiskové konferenci uvedl, že přímo neúspěšným uchazečům radí, aby se před dalším pokusem zkusili aspoň na dva roky osamostatnit, že to zlepší jejich psychickou kondici: „Mnohdy je problém v tom, že mladí muži nyní za sebou nemají vojnu. Uchazeči, kteří za sebou základní vojenskou službu měli, se zdáli být v některých kritériích dál. Týká se to především samostatnosti, určité odolnosti.“

Výraz mamánci se používá i v souvislosti s tím, že mnozí zástupci současné mladé generace, tedy mladí muži, na rozdíl od svých otců, dědů a pradědů, velmi často nejsou manuálně zruční. Mnohem méně jich absolvuje klasické učební obory, ve kterých se naučí řemeslu. Mnohem méně jich tráví s otci a dědy čas v dílnách nebo různými opravami, jak bývalo dříve zvykem.

„Já celé mládí s tátou opravoval auta, sekačky, různé přístroje,“ vzpomíná třiasedmdesátiletý Vojtěch, vyučený automechanik. „Vlastně jsem pořád něco šrouboval, řezal, opravoval. Sám jsem si vyspravil staré auto a dodnes si pamatuju ten slastný pocit, když jsem na něj balil holky. Můj vnuk není schopen ani zatlouct hřebík. Je naštvaný, že si nemůže koupit auto nové, tak jezdí starým po tátovi, ale vůbec se o něj nestará. Místo toho, aby si ho v rámci možnost vylepšil, při každé příležitosti podotkne, že by potřeboval nové,“ dodává Vojtěch.

Faktem je, že každá generace považuje generaci další za horší. Nikdy nevymizí řeči typu: my takoví nebyli, tohle my nedělali, my to měli těžší, my jsme se s tím vypořádali lépe. Takže zřejmě i dnešní generace mamánků bude jednou říkat, že na tom byli lépe než její děti. Že sice byli mamánci, ale ti další mamánci jsou ještě mamánkovatější. Ale kdo ví. Možná se něco časem změní a další generace se zase přiblíží tomu, jaké byly ty dřívější.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Nemám mamánky, i když kluci jsou vždy tak nějak víc připojeni pupeční šňůrou k matce ...
Monika Zabilová
Je to vysvětleno hned v prvnim odstavci - tehdy se byty DOSTAVALY pridelene, takrka zadarmo, dnes se clovek hned na prahu dospelosti musi zadluzit, aby neco mel. Postavit vlastnima rukama? Ok, ale porad potrebujes tak mega az tri na pozemek.... a kdo to ve dvaceti letech ma?
Áňa Lagron
Po mém druhém rozvodu bydlel se mnou syn, kterému bylo tenkrát 20 let. Táhla jsem vše sama. Jednoho dne jsem mu řekla, že mi bude muset na vše přispívat, na bydlení, na stravu atd. nebo se odstěhovat. Zvolil tu druhou variantu.Odstěhoval se . Bydleli s kamarády v jednom bytě, kde se dělili o nájem. Vyšlo to levněji.Na mých kulatých narozeninách mi poděkoval. Jinak by se prý neosamostatnil.Dnes mu je 41, má skvělou rodinu, skvělé děti, povolání, které si zvolil sám. Nikdy nepřišel zpět s nataženou rukou.Umetat cestičku dětem znamená, vrhat je do záhuby.
Anna Potůčková
Tak já s manželem jsme mamánky vychovat ani nemohli, neboť jsme měli 2 dcery, které jsou skvělými a starostlivými matkami. Bohužel mladší dcera se rozvedla neboť netušila že chodí s mamánkem, kterého si vzala. Jeho nejen matka mu organisovali život i v jeho manželství, platili mu pobyty zatímco dcera se starala o děti doma. Jeho babička tenkrát řekla že dcera jet nemůže, když má malé děti, načež jsem jí odpověděla, že děti nejsou jen její ale také jejího vnuka, což se jí nelíbilo
Danka Rotyková
Také jsem jednoho vychovala, ale jsem spokojená, že je slušný, spolehlivý a pomáhá mi. Pokud se to někomu nelíbí, je to jeho věc. Nikdo jiný můj život nežije, tak proč vy ho měl kritizovat.
Danuše Stočesová
Mám dvě děti. Neměla jsem to jednoduché, když můj muž zemřel. Opírala jsem se o děti. Trvalo to dost dlouho. Můj syn to jistě cítil a tak se s pár penězi rozhodnul začít pracovat v Anglii. Určitě to podvědomě cítit, že se musí oddělit a být samostatný. I dcera byla dlouho doma. Teď žije samostatně. Oba dva jsou samostatní. Domnívám se, že neoddělení se dětí od rodičů je právě záležitost rodičů. Nechtít pustit děti do světa. Toto je jen můj osobní názor. Hezkou neděli přeje Danuše
Věra Ježková
Kdysi jsem s jedním chodila. Byl to mamánek víc než čtyřicetiletý. Když měl jet na Slovensko do lázní, maminka ho nabádala, aby si tam dával pozor na špatné ženy. Hádejte, kdo vztah ukončil. :-)
Věra Halátová
Když jsem byla mladá, tak starší ženy mne kritizovaly za ledacos a často jsem slyšela, jak ta či ona byla lepší a jiná, než jsem já, protože "dnešní mladá generace za nic nestojí, protože toho tolik neprožila jako ony, ta generace předchozí. Dokud moji synové bydleli u mne, tak jeden známý, mnohem starší muž než jsem já, mi říkal, že mám "mamánky". Synové se odstěhovali, mají své domácnosti, své starosti, já bydlím sama (manžel nám brzy zemřel) a teď mi ten stejný pán říká, že jsem si vychovala sobce, kteří se o mne nestarají. Prostě, jsou lidé, kteří musí druhým stále radit, zřejmě jim to dává pocit, že oni mají svůj život perfektní. Já osobně nemám pocit, že bych měla "mamánky" ani "sobce". A je to naše věc.
Jitka Caklová
Když už si mamánka vychováme, těžko ho v třiceti, čtyřiceti letech, převychováme. Vím o čem píši, mě se to povedlo ještě před synovými třicetinami. Napsala jsem sem o tom článek, ale vzhledem k okolnostem jsem ráda, že je zpět "v šuplíku". Slovy již zemřelé Marcely Košanové: "Každá byste chtěla mít při sobě chlapa na kterého se můžete spolehnout, o kterého se můžete opřít a při výchově svých synů nemyslíte na skutečnost, že jejich potencionální nevěsty by chtěly totéž, co kdysi vy".