Mamánek
Ilustrační foto: ingimage.com

Mamánek

22. 1. 2020

Asi si o mně budete myslet, že jsem sobec, nikomu nic nepřející. Sobec zasahující do práv rodičů ke svým dětem. Sobec, který si nepřeje, aby rodiče podporovali svého synka či dcerku.

A vlastně, teď jsem zjistil, že neznám ženský rod od slova mamánek. Také neznám případ ve svém okolí, že by své dítě takto piplal tatínek.

Vtip je velmi dobrý pro začátek, vtip od p. Felixe Holzmanna: „Potká se pan Novák a pan Pospíšil. Jak se máte? Děkuji dobře, pane Nováku, syn nám dělá radost. Jak to? Ptá se pan Novák. No, šli jsme včera ráno po ulici a on křičí: níh, padá níh! Budeme stavět huhuláka! Rozumějte jako sníh, padá sníh. Budeme stavět sněhuláka. No to je krásné, říká pan Novák a kolik už má syn roků? Na to pan Pospíšil: bude mu teď 21 let.                                                                                     

Maminky jsou obdařeny velmi často darem mimořádné péče o své děti, velmi často se tato péče soustředí na toho nejmladšího nebo na jedináčka. Starší sourozenci vylétli z hnízda, zapojili se do běžného života, a najednou po mnoha létech se zjistí, že asi přiletí čáp a my budeme chovat. V ten okamžik maminka, často kolem čtyřicítky, zatáhne ruční brzdu a řekne si, tak na toho třetího si udělám čas, budu se mu plně věnovat, konečně. „Ty dva jsem odbyla, musela jsme hned do práce, starat se o rodiče atd…, ale tohoto třetího si vychovám tak, jak chci já“, honí se hlavou budoucí matce, hormony pracují.

Pán Bůh zaplať, ne vždy se toto předsevzetí splní. Léta jdou a přicházejí další radosti a starosti v rodině, manžel se možná zadíval do pětadvacítky, a prožívá druhou mízu, možná i přijde u něho dítě z druhého vrhu. I toto může posílit matku v jejím přesvědčení o mimořádné péči o svého potomka, vždyť je na něho sama a on chudák nemá „mužský vzor“ vedle sebe. Ono to tak vždy nemusí být pravda, otec řádně platí alimenty, navštěvuje syna, bere ho na dovolenou (ale i s tou čůzou, říká matka), i s ním zůstane doma, když je nemocen. Vše málo! Také je pravdou, že když otec, bývalý manžel, na to trochu kašle, matka zachránkyně sbírá body. A jsme v tom zase. Myslím v té přemrštěné péči.

Pokud jde o školku a první třídy základní školy, tak to většinou ještě není tak patrné. Rozvoj choroby zvané mamánek se často projevuje až během puberty a přechodu na učení nebo na střední školu. Synek to začíná chápat. Věta: nech ten plný kbelík s odpadky, já ho vynesu sama, ty si odpočiň a uč se. Je to jedním ze základních pilířů podkopávání své vlastní autority. Ta věta měla znít: Franto, vynes kbelík a pak se val učit, máš tam zase čtverku z dějepisu! Vím, že mladí, pokud mají svůj pokoj, mají jinou představu, co je to pořádek v pokojíčku, jak se skládá oděv, co je in a co ne, a tak bych mohl pokračovat. Maminka přece svého studenta nemůže nechat uklízet po sobě. Mám kamaráda, který o své manželce říká: „ta naše maminka půjde s tím našim klukem i na vojnu!“ Rozmazlování a péče pokračují dál, k libosti či spíše nelibosti otce.

Maminka uklízí, rovná trika, dělá pořádek na jeho pracovním stole. Otevře i šuplík (to neměla dělat), a pohroma je tu. Tam je otevřená krabička s pánskou ochranou. Maminka málem omdlí. Bere telefon a volá sestře: Franta má holku a já o tom nevím, a už s ní i to… dělá…, no co? No to dělají, ty jsi nechápavá! Aha, říká sestra, no a neměl před týdnem náhodou už osmnáct? Maminka na to smečuje, "ale co je to za babu"? Ty Aničko, říká sestra, o to se nestarej, hlavně, že mu to jde. Vydrž! … Pro maminku to byl zásah do černého, má mu to, chudáčkovi, říct? Má se zeptat, kdo to je, nebo to přejít? Dokončí úklid, ustýlá jeho postel a bum, další rána, pod polštářem cizí náušnice. Tak ono se to odehrává dokonce v mém bytě, blesk projede mozkem! Kdy ale, včera jsem byla večer v kině s Alenou. Já kráva, a ona ta baba to využila a svedla toho mého chudáka tady. Mozek pracuje. Včera tady za ním byla ale celé odpoledne Jarka, a učili se spolu ten dějepis. A druhým dechem ji napadá, Jarka je přece slušný děvče, chodí spolu do školy již od školky! Ano, maminko, máte pravdu, učili se, ale i krásné věci, vhodné pro dva mladé, skoro dospělé lidi, uvědomte si to prosím. A buďte ráda, že jste tu ochranu našla.

Mamánek má vždy uklízeno, jídlo připraveno, vypráno i vyžehleno, má i většinou dost kapesného, maminka nakupuje i velmi často oblečení, protože ten náš kluk neví, co je vhodné. Snídaně i svačina ráno čeká v pozoru. Ručníky čisté, WC a koupelna jak ze škatulky. Alena, sestra, ji mnohokrát varovala: zahráváš si s ohněm, rozmazluješ ho. A tak: Komu není zhůry dáno, v apatice nekoupí.

Studia pomalu končí, Jarka se už vdala a má dítě, ale bohužel ne s naším Frantou, a mamánek si užívá. Nastoupil v jednom supermarketu, maminka je přesvědčena, že to má perspektivu. Mama hotel pokračuje. Oběma, mamince i mamánkovi, přibylo několik roků, to snad není možné, už deset roků. Mamka je v důchodě, a starost o syna je ten její jediný cíl. Syn toho využívá, co se dá. Večer přijde domů, pár slov, vše nachystáno, maminka se těšila, že jí povykládá o práci, Franta nemá zájem. Franta vše bere tak, jak se mu to servíruje na stříbrném (někdy i zlatém) podnosu. Nemá vztah k matce, jen si bere vše, co maminka nabízí. Kolikrát její bývalý manžel na to upozornil, kolikrát jí sestra řekla, že to přehání. A ženění u Franty? Proč? On všechno má, on má i radovánky s děvčaty (to je to poslední). Vydělává, nikdy ho nenapadlo, dát mamince něco na nájem bytu, na stravu, atd., vše bere samozřejmě. Dvakrát do roka dovolená s kamarády (i s děvčaty), fotbal, pivo. Pokud se objeví nějaká dívka, tak jako rozumná ten vztah syn a matka rychle pochopí a dá nohy na ramena a utíká. Nemá možnost ten vztah syn / matka narušit. Bude proti ní většinou jak Franta, tak její případná budoucí tchýně. A tchýně je někdy jako nepřekonatelná osmitisícovka v Himalájích.

Jestliže jsem se dotýkal jen mladých chlapců či mužů, tak to v menším vydání je i u děvčat. Poznal jsem během studií dívku, která takto byla spjata se svojí matkou. Kamarádili jsme spolu. Možná studentská začínající láska. Znal jsem dobře jejího otce, žili ve spořádané rodině. Všimnul jsem si vazby dcery a matky, pozoroval jsem to potichu, nenápadně, myslel jsem si, že na mně není nic poznat. Jednou jsme seděli v létě u nich na zahradě, přišli jsme právě z kina, a povídali jsme si. Dámy odešly do domu pro nealko pití a já dostal od jejího otce lekci. Víš, řekl, Soňa velmi miluje svoji matku. Matka ji rozmazluje, dej si na to pozor, neměl bych ti to tak říkat, a znám se s tebou dobře, musím tě na to upozornit. Mohly by být s tím potom v budoucnu problémy. A já na tobě vidím, že jsi to asi už zpozoroval, poznal jsem to na tobě. A vím, že jako otec, jsem ti říkat asi neměl. Je to jen mezi námi. Soňa pak pomalu přestala být mou kamarádkou. Udělal jsem dobře. Platí totiž: Jaká matka, taká Katka!

Jaké je řešení u mamánků: No za socializmu tomu tak trochu pomohla vojna. Kluk odjel na dva roky a na vojně dostal „školu“ od života, lampasáků, ale i od kamarádů. Většinou se postavil na vlastní nohy. To dnes není, zelený dril je mimo zákon. Snad by měl nastoupit rozum rodičů. Měl by říct jeden z rodičů, tak drahý Františku, skončil jsi střední školu, tak už si začni hledat podnájem a začni se o sebe starat. My ti sice ze začátku pomůžeme, ale jen pár týdnů ze začátku, potom „šmytec“. Jdeš do zaměstnání nebo na vysokou školu a to už jsi chlap, který si chystá svůj vlastní život. Je to těžké, ale asi jedině možné. Toto matky vždy špatně chápou. Je to škoda pro ně i pro jejich dospívající nebo dospělé děti.

Nechci končit negativně. Vztah mezi mladou a starší generací je vždy, prosím,  složitý, o to složitější je i u mamánků. Chce to hodně trpělivosti, hodně sebezapření, nesmí se dělat schválnosti, a chce to hodně a hodně vzájemné komunikace a rodiče si musí uvědomit, že převádění povinností a úkolování dětí od malička vede k jejich samostatnosti. Čím později se ten stromek začne ohýbat, tím hůře to jde. Přeji vám příjemné ohýbání vašich stromečků, práce je to dlouhodobá a soustavná, jako sadař ve svém sadu. 

Hodnocení:
(5.2 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Charvát
Pí Faldynová, já jsem sice nepocházel z tolika dětí, ale prac. povinnosti jsem měl od malička. Tehdy to na venkově, a těsně po válce, tak bylo. Rodiče pracovali, já jsem se v zimě staral o topení v kamnech a odhazovaní sněhu, jinak o drobnou drůbež, králíky, v letě i práce na zahradě. Ale ono to šlo tak nějak samo, ani jako nějaká velká povinnost to nebyla. Všichni moji kamarádi to tak měli. I na lumpárny a hry jsme měli čas. O školu se rodiče vůbec nestarali, to je tvoje povinnost, říkal otec. A učitel (ka), měli vždy pravdu. Ale na dědině to jinak nešlo. Já i ostatní vrstevníci jsme měli velký vzor v našem p. faráři Křehlíkovi. Byl přímej a rovnej chlap, žádná levárna, postavil i nový kostel po válce u nás. Dovedl si nás ministranty i děti srovnat jedním pohledem. Měl jsem krásné dětství i mládí, a že jsme museli moc pracovat, to vůbec nevadí.
Marie Faldynová
Moje babička měla deset dětí, takže mamahotel nepřipadal v úvahu. Já mám tři děti a moc prostoru na rozmazlování jsme neměli. Kamarádka má dětí pět a když má zbýt na studia a na hudebku všichni se musí přičinit. Mají domácí zvířata se všemi povinnostmi, které to přináší. A ve škole mají vynikající prospěch. Mamahotel nemá prostor.
Libor Ptáček
Jaroslave, ale tady platí přírodní zákon o zachování druhu, to nikdo nezmění. Jen buď rád že jsi jako odpovědný zástupce svého psa nemusel platit alimenty.
Soňa Prachfeldová
Jsou i mezi těmi tzv. mamanky rozdíly i důvody, proč tomu tak je.
Jaroslav Charvát
Libore, já tě musím obvinit z toho, že ve svém příspěvku, níže, nemáš pravdu! Náš pes (dej mu psí Bůh psí Nebe, už není mezi námi), utíkal za cizími paničkami kde mohl. Jak něco ucítil by dva dny pryč. Darebák jeden. ( Já vím, my jim to, Libore, oba těm psům závidíme, ale u mě už je to jedno...)
Libor Ptáček
Tak na takovéto vztahy mám svou teorii a to dost revoluční, klidně mi za to sežerte. Již tisíce a miliony let jsou v člověčenstvu samci a samice a ani emancipace a socializace, nebo unifikace za posledních sto let to nepředělá. Taky jsem si myslel že po odchování dědí ten maminkovský komplex někomu pomáhat a v poslední fázi i vnucovat svojí lásku a péči odumře, ale houby. Padne na manžela, pokud se nechá, na vnoučata a pokud není zbytí tak na nějaké zvířátko nebo pejsánka. Tam je ta výhoda že to psisko drží hubu a krok, paničce neodmlouvá, neutíká na pivo a neotáčí se a nezdrhne za cizími samicemi. Mamánkovství až na doživotí je jedna z forem tohoto jevu. Tak že pánové pozor při navazování nové známosti, pokud má ONA nějakého miláčka, vždy budete ten druhý a snadno postradatelný.
Hana Rypáčková
Hlavně, že mí kluci nejsou mamánci, ale máme se rádi rádi.
Danka Rotyková
Když čtu o mamáncích, říkám si : copak se asi zase o sobě dozvím nového? Ale málokdy jsem překvapená. V tomto článku je novinka - zmínka o děvčatech. A pí Jitka C. přede mnou ji trefně doplnila o název báječného filmu. Viděla jsem ho 2x, ráda se zasměju. Ale upřímně, takovou šikanující partnerku bych synovi nepřála. A nemyslete, není to jen ve filmu, jedna taková je moje sestra. V životě jsem dokázala zatím v dobrém vyjít se všemi chlapy, ale s touhle sestrou to neumím.
Jitka Caklová
Třetí odstavec odspodu mi náramně připomíná ženský klan z filmu Teorie tygra :-) :-)
Jitka Caklová
Také souhlasím se Zuzkou, proto také, když reaguji, tak vždy dle vlastních zkušeností. Nikdy nepíši ani nemluvím o tom, co "jedna paní povídala". Nejsem drbna abych z doslechu kohokoliv soudila, nebo posuzovala, kdo má větší pravdu.
Dana Puchalská
Ano. Neznám, nevím, nehodnotím a nepletu se do toho. Nebydlím přeci na pavlači.
Jana Hošková
Souhlasím se všemi níže podepsanými, mají pravdu. A nejvíc se Zuzkou - "do cizích vztahů zevnitř se nevidí", nikdy nevíte, jaký problém onu závislost matky na dítěti či opačně vyvolal...nic není tak jednoduché.
Zuzana Pivcová
Několik případů mamánků jsem zažila nebo dnes znám, ale myslím, že nejsem povolána k tomu, abych to nějak hodnotila, protože do cizích vztahů "zevnitř" nevidím.
ivana kosťunová
Obávám se, že na ohýbání našich čtyřicetiletých dětí je již pozdě. :))
Jitka Caklová
Od útlého dětství jsem byla stromečkem ohýbaným víc než dost. I když jsem už jako dítě občas protestovala, tak dnes jsem rodičům vděčná a je škoda, že za jejich učení jim mohu chodit děkovat už jen na hřbitov. Díky svým zkušenostem, jak mě vedli moji rodiče, jsem ráda, že moje děti stojí na vlastních nohou, vděčná za rodinné sešlosti u nás doma a šťastná, když občas zavolá syn s prosbou, jestli bych přišla pohlídat malou, že si chtějí jít posedět. Kdysi jsem napsala článek, jak jsem ze svého syna "mamánka" v devětadvaceti letech udělala chlapa. Jelikož se ze mě po zveřejnění článku stal "sobec", je zpět "v šuplíku" :-) "Ohýbaj ma mamko, dokud já su Janko, až já budu Jano, neohneš ma mamo." Přesto říkám, nic se nemá přehánět, obzvláště vedení dětí k obrazu svému.