Jak odolat marketingovým fíglům
FOTO: autorka

Jak odolat marketingovým fíglům

21. 1. 2020

Dívala jsem se tuhle na nějaký pořad o marketingových fíglech, aneb jak na nás, nakupující, fikaně jdou obchodníci se svými triky, abychom podlehli jejich lákání a nakoupili toho v obchodech co nejvíce.

Pořad byl z dílny americké. Američani to mají vymakané, vědí, o čem mluví, říkám si. Nakonec – i u nás už víme, které zboží se nám vnucuje a které stojí skromně v pozadí, či si musíme kleknout, abychom ho zvedli z posledního regálu na zemi - natolik jsme se už poučili sami.

Jsem případ, který jde třeba  jen pro něco, co mi doma momentálně došlo, a u pokladny zjistí, že místo onoho jednoho zboží má najednou plný koš. Možná to znáte – jedete kolem regálů a vidíte, že tohle by mohlo dojít zítra, a tak to vezmete, abyste pro to nemusela jít vbrzku znova. Nebo vás něco ťukne do očí, že tohle by se mohlo hodit v neděli a tohle přece musím vzít dětem, abych jim měla co dát, až přijdou. Takové typy mají obchodníci rádi, těm nemusí nabízet ani to kafe u vchodu. A doporučovaný obranný trik – vzít si pouze malý košík do ruky – tak ten na mne bohužel neplatí. Obvykle to končí tak, že zboží mi z něj začne padat, takže část donáším ke kase v podpaždí.

Já navíc v poslední době ujíždím, nevím proč, na kokosových čokoládových kolečkách. Snažím se tomu regálu vyhýbat, seč můžu, jenže ona ta cesta kolem nich prostě vede. Nejdřív jsem začala na jednom, pak se to zvyšovalo, no nebudu se chlubit, kolik jich skládám do košíku teď…a tak jsem si řekla, že tohle přece musí přestat a já vyzkouším tu radu, ten psychologický trik, který se mi tu nabízí k ošálení mého mozku.

Byly tam sděleny zásadní věci, které na nás marketingoví profíci ušili.

Zbystřete, když vám někde nabízejí kávu. Káva je „teplo“. A to náš mozek na základě evoluce vyhodnotí jako příjemnou záležitost, zrovna tak jako „měkkost“. A začneme být „poddajní“.  Čili v praxi to znamená, že jdete-li  si prohlídnout třeba jen tak auťáky, neberte si zásadně nabízenou kávu a nesedejte si  na žádnou měkkou pohovku! Vystavujete se tak totiž nebezpečí, že odjedete s novým auťákem, aniž jste ho vůbec  chtěli – teda samozřejmě, pokud na to máte a nehodláte se zadlužit (za auťák dodejte cokoliv jiného).

A pak prý je dále důležitý (také z hlediska evoluce, či-li my za to v podstatě nemůžeme, ale jsme tak nastavení) tzv. „pocit znechucení“. Tento pocit zamezí nekontrolovanému nakupování!

Aha, zaradovala jsem se. Přesně tenhle pocit potřebuju! Konečně přestanu být závislá na těch zatracených kolečkách! Je to prý naprosto jednoduché – máte si do košíku hned na začátku nandat toaletní papír a váš mozek začne okamžitě pracovat, dostaví se pocit znechucení a vy nebudete mít žádnou náladu nakupovat! Že jsem na to nepřišla dřív!

Proběhla jsem celým obchodem s prázdným vozíkem, nekoukala napravo ani nalevo, aby mi náhodou ruka nevylítla a nechňapla nekontrolovaně při tom běhu čokoládová kolečka. Tenhle papír totiž mají skoro vždycky až na konci a on má být, prosím, vlastně na začátku (jenže to právě by byla obchodnická chyba těžkého kalibru!). Takže jsem dorazila na konec obchodu a ukořistila balení onoho papíru.  No jo, ale přece se teď nebudu prodírat v protisměru zase těmi davy nazpátek, abych koupila chleba atd.?

A  jak jsem  se  tak v duchu zabývala těmito důležitými myšlenkami a pokračovala automaticky v jízdě, najednou koukám, že  stojím  u pokladny, za mnou už pěkná fronta, takže není cesty zpět a já mám v košíku, s prominutím, jen ten hajzlpapír, ačkoliv původně jsem šla ještě pro něco jiného. Tak tady se stala nějaká chyba… pocit znechucení se sice dostavil, ale spíš z následujícího důvodu: k čemu mi bude ten papír, když nemám ani ta kokosová kolečka ???

Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Tak teda závidím všem, co odolávají. Já to hodlám taky zmáknout...jen co přestaneme oba dva s manželem jíst a přestanou k nám dávat vnoučky...:-))
Hana Rypáčková
Odolávám snadno.
Libor Ptáček
Tak na mne tohle neplatí. Nakoupím co potřebuji i to co by se mohlo hodit, ale zásadně trvanlivé věci, případně mrazák to jistí. Jeden čas jsem ale ujížděl na barevných krabičkách a hezky nápadně baleném zboží. Velký trojúhelníkový sýr, průhledná krabička s něčín. A další můj problém, jak říkala babička, nechoď do krámu hladovej. To si u každého kousku a může jich být třeba dvacet v řadě, představuji jak si u toho doma sednu, k tomu kafe nebo pívo a hned je to v košíku. Jednou jsem prodavačku u řezníka rozesmál. Na dotaz „mohu to nechat“ jo, ať nežeru.
Dana Kolářová
Jdu pro maličkost a maličkost přinesu...
Marie Seitlová
Ano, nejsi v tom sam i já jdu pro maličkost a pak je ta maličkost za 200.
Jana Hošková
Sláva ! Nejsem v tom tak sama ! :-)) Jinak Zdenko, taky mám pořád v živé paměti, co bylo v obchodech dřív...ale přežili jsme to. A nejsem si jista, jestli to nákupové šílenství dneška je to pravé ořechové. Jsme jak ty veverky - když vidíme ty plné regály, nutí nás to dělat si zásoby na zimu :-)) :-))
Zdenka Soukupová
Jano, to se Vám povedlo. S chutí (na něco sladkého) jsem se zasmála. Mě se občas povede nakoupit podle plánu. Ale dost často se stane, že si řeknu: vezmu si jen malou tašku, vždyť jdu jen pro 3-4 věci. No a pak si musím u pokladny koupit ještě dvě igelitky. Nebylo nakonec lepší, když v obchodech nic nebylo? (Fuj, to je ošklivá myšlenka...)
Alena Tollarová
Já si vozík vůbec neberu a nákup si dávám rovnou do tašky. Tu pak vysypu rovnou na pokladní pás. Moc tam toho nebývá, samozřejmě někdy taky něco naavíc a to pak říkám, že ten chleba mě vyšel na 150 Kč. Nebezpečné u mě je, když přijede snacha a řekne - pojď se se mnou podívat na boty, potřebuji nové. Většinou přijdu s krabicí bot já. No ale neberte je, když naposledy zimní botky přišly na celých 180 Kč. To je takový větší chleba :) :) :)
Dana Puchalská
Libuško, že Ty máš někde ve vozíku nějaké neviditelné skřítky doplňovače? :-) :-)
Libuše Křapová
Jo jo, Jano, mám to také tak. Já se už cílevědomě snažím jít do obchodu pořádně najezená, protože inak kupuju čokolády - má náhrada kokosových koleček. U vchodu naberu směr, projedu předem určenou trasu s předem určeným mnou potřebným zbožím - a u pokladny jen koukám - kdo mi to tam všechno naskládal?
Libuše Křapová
Jo jo, Jano, mám to také tak. Já se už cílevědomě snažím jít do obchodu pořádně najezená, protože inak kupuju čokolády - má náhrada kokosových koleček. U vchodu naberu směr, projedu předem určenou trasu s předem určeným mnou potřebným zbožím - a u pokladny jen koukám - kdo mi to tam všechno naskládal?
Dana Puchalská
Jano, opravdu pěkný a vtipně sepsaný článek. Ano marketingové léčky a tahy na zákazníky, to je někdy zážitek. Vždyť je to i posíleno výukou pana psychologa. Opravdu, je to tak, měla jsem tu čest zažít na vlastní kůži. A že sháním toaletní papír, co je až na konci,..... :-( Ovšem pokaždé mně dostane do lehkých mrákot když prodavač/ka řeknou : "Zboží je vylistováno...." Tak začnu v duchu uvažovat a pro sebe si říkám "Šmankote, mám já to zapotřebí?" a jdu radši o dům dál.
Zuzana Pivcová
Na mně se hypermarkety zrovna moc neobohatí. Většinou vím zcela konkrétně, pro co jdu, a toho se vesměs držím. Kávu si dávám v automatu v síti prodejen drogerie Teta, tam je totiž pro členy klubu k nákupu zadarmo, takže, když už tam jsem, proč bych si ji nedala. platí se mincemi a cenu pak pokladní při platbě odečte.
ivana kosťunová
Jsou to zajímavé informace a podané vtipnou formou, ale na mne tyhle triky neplatí. Pravidelně jdu pro něco a přinesu něco úplně jiného, co bylo zrovna ve slevě. Takhle já jsem kreativní !
Naděžda Špásová
Jano, tak to je skvěle napsané. Jako kdybych se v tom obchodě viděla. V tomhle opravdu nejsi sama. Když řeknu doma, že v obchodě chci jen pečivo a domů jedeme s plnou taškou, zazní sarkasticky, jestli jsem náhodou nešla jen pro pečivo. A to mi nikdo nemusí ani nabízet kávu. Opravdu jsem se pobavila. :-)