1111-3.jpg
Autor fotky: pixabay.com.
zpět

Rodinné tajemství - 2. část

Kuba jí dával do kolébky svá nejoblíbenější autíčka a hračky, Lea zase svoje nejmilejší panenky, takže občas nebylo kam Haninku položit, ale žádná hračka se nesměla dát pryč. Mami, říkaly děti, máme Haninku rádi a je dobře, že je u nás. Proto jí dáváme naše nejmilejší hračky. Leuška se mnou každý den koupala Haninku, připravila mi vše potřebné a za týden už věděla, co s ní vše dělám. Byla velmi vnímavá. Taky věděla, jak připravit mlíčko, kolik se čeho dává. Neustále mne pozorně sledovala. Když jsme jednoho dne vykoupaly obě Haninku, řekla: mami, musím se jít tatínka něco zeptat. Odešla. Večer mi potom Zdeno vše vyprávěl. Přišla ke mně a povídá. Tati, až budu velká, budu mít i já čas lásky a potom se mi narodí miminko jako je naše Haninka? No někdy se to tak stane. A taky ji budu koupat jako maminka Haninku? No to budeš muset Leo, ale teď zatím pomáhej mamince. To já ráda dělám tati, koukám, jak se to Hanince líbí, už jsem ji také dávala mlíčko a maminka seděla vedle mě. A jak ti to šlo? Maminka říkala, že jsem jako velká máma. Chtěla bych být velkou mámou. Ale Leuško, to si ještě počkáš, ale určitě se dočkáš. Koukala na mne, zda to myslím vážně a řekla: No jo, tak si budu muset počkat, maminka se má, že čekat nemusí. Ale Leo, maminka je velká. No ach jo, to bude doba, než budu velká. Zamyslel jsem se a pro sebe si řekl: co by dospělí dali za to, aby byli malí, nebo alespoň mladí. Jak je to úsměvné. No zkrátka dětský svět. Tomu dospělí moc nerozumí a tak snad je lepší se do něj moc nemíchat. Ale často mne jejich slova vehnala do očí slzy. Děti jsou bezelstné a milují opravdově, bez podmínek a to je na nich to krásné. Mirek říkával tátovi: tati nevěřil jsem, kolik na stará kolena budeš mít ještě dítek. Moc ti to přeji. Víš Mirku, po většinu života jsem neměl úplnou rodinu, byli jsme jen my dva a dnes jsem s Haninou a našimi dětmi a to je úplně jiný život. Moc si užívám to, o co jsem byl v mladším věku ochuzen, jen aby mně nezradilo zdraví. S Haninou je pohádkový život, je výborná máma našim dětem a pro mě je ta nejúžasnější milenka. Ani ve snu jsem si nedovedl představit, že by se do mě mohla zamilovat tak mladá, krásná a něžná žena, plná pochopení a lásky ke mně. Touží po mně a já moc a moc po ní a je to až neskutečně úchvatné. Někdy si myslím, že žiju v pohádce. Na stará kolena mi osud dopřál, abych byl nevýslovně šťasten, i když jsem si prošel taky dost velkými zdravotními problémy. V této době Haninka neuvěřitelně při mně stála a dodávala mi síly. Chodila za mnou každý den, viděl jsem, jak ji to zmáhá, protože byla těhotná s Jakoubkem. Jen milující žena tohle dovede zvládnout a tou Haninka je. To špatné je doufám za mnou a přijdou už jen dobré časy, kdy si mohu užívat děti a Haninu. Mirek při jeho slovech měl velmi smutné oči a zadržoval slzy. Možná, že i teď si uvědomil, jaké by to bylo, kdyby byl nyní na místě svého táty a tu romantickou pohodu si užíval se mnou a našimi dětmi. Ale osud to chtěl jinak. Zdeno nezapomněl, že mému svatebnímu prstýnku chybí ještě dodat jeden diamant za Haninku. V krátkém čase ho doplnil a byl moc krásný.

Naši se k nám přestěhovali, bydleli ve Zdenově vile a oba mi moc pomáhali. Byl to krásný čas. Firmě se dobře dařilo. Zdeno býval často doma a přenechával některé věci na Mirkovi, který vedl firmu dobře. Nikdy jsem v životě nelitovala svých rozhodnutí, protože život se Zdenem a všemi našimi dětmi stál za to. Rozdávala jsem svoji lásku mezi všechny děti a Zdena. I on mně lásku opětoval. Kradli jsme každou chvilinku, kdy jsme se vášnivě líbali, nejvíce jsme si ale svoji lásku vyznávali a milovali jsme se hlavně večer, kdy už naše ratolesti spinkaly. Zdeno byl dětem úžasným tátou a kamarádem. Bylo to láskyplné, až romantické, byli jsme spokojeni, šťastni, všichni jsme se dohromady scházeli a byla z nás jedna velká a šťastná rodina.

A co je v rodině, je v rodině a musí to tam i zůstat....

Počet zobrazení: 44