Itálie!

Každý si vybaví modré moře a nekonečné pláže, na své si přijdou i milovníci antiky, architektury, malířství i hudby. Tohle všechno mi táhlo hlavou, když jsem pod vánočním stromkem objevila poukaz na dovolenou v italském San Benedettu na proslulé Palmové riviéře. Odjezd byl plánován na sklonku léta, ale o to lépe jsem se chtěla připravit, abych si vše řádně vychutnala.

Obklopila jsem se vším, v čem jsem se mohla o Itálii nové i staré něco dozvědět. Největší „tahák“ pro mne byla možnost navštívit Řím. Moc jsem se na něj těšila, zejména na jeho historickou část. Od doby, kdy jsem si jako mladá dívka přečetla román Quo vadis od Henryka Sienkiewisce, staly se římské dějiny mou vášní. Chtěla jsem je vidět zblízka. Na mapě jsem si našla, že ze San Benedetta vede cesta do Říma soustavou tunelů v horách, o to byla zajímavější.

Z předměstského parkoviště autobusů nás do centra dopravilo římské metro. Nejprve jsme navštívili Vatikán. Zvláštní místo - je to stát ve městě, malý rozlohou, ale se světovým významem. Náměstí sv. Petra, kam jsme přišli, je rozsáhlé, lemované mohutným sloupořadím, na jehož ochozu stojí třímetrové sochy všech svatých. Uprostřed náměstí stojí vysoký obelisk, který má svou historii starou více než 4000 let. Byl dovezen jako válečná kořist z poraženého Egypta v roce 37 císařem Caligulou pro jeho Cirkus Maximus.

Po pádu římské říše ležel opomenut, až papež Sixtus V. ho 10. září 1586 nechal vztyčit na Svatopetrském náměstí pro větší slávu Vatikánu. V průčelí náměstí stojí největší chrám na světě - chrám sv. Petra. Je nejdůležitějším místem ve Vatikánu, protože na jeho místě byl mučen a ukřižován sv. Petr. Byl vystavěn na základech starší stavby v 15. století. Na jeho stavbě se podíleli Bramonte, Michelangelo, Raffael a další významní umělci. Stavba trvala 200 let. Apoštolův hrob se nalézá pod hlavním oltářem s Michelangelovou Pietou. Pod bronzovým baldachýnem nad oltářem smí sloužit mši pouze papež. Vpravo je socha sv. Petra. Kdo si na ni sáhne, prý se mu splní přání. Kopule chrámu je vysoká 119 metrů a projektoval ji rovněž Michelangelo. Je z ní nádherný pohled na Řím. (Pozn. druhý největší chrám sv. Pavla v Londýně je vysoký 111 metrů.)

Do chrámu se vstupuje několika branami, např. Branou odpuštění, kterou můžete projít 1x za 25 let a budou vám odpuštěny všechny hříchy nebo Branou smrti, kudy jsou vnášeny ostatky papežů a kardinálů na poslední mši. Raději jsme prošli branou pro obyčejné smrtelníky. Na chrámové mramorové podlaze jsou napsány rozměry všech velkých chrámů na světě. Náš chrám sv. Víta v Praze byl na 27 místě. Potěšilo nás to. Podívali jsme se i do podzemí chrámu, kde spí věčným spánkem papeži a kardinálové.

Na nádvoří jsme okukovali švýcarskou gardu střežící papeže v uniformách, které navrhoval Michelangelo. Poslali jsme si domů pohled orazítkovaný vatikánskou poštou. Došel v pořádku

Z Vatikánu jsme se rozběhli po římských ulicích i uličkách, kde se historie snoubila se současností. Připojili jsme se k davu turistů mířících k proslulé Michelangelově kašně di Trevi. Kašna se proslavila i ve filmu, byl zde natáčen hit 50.let Sladký život Frederika Felliniho s Marcellem Mastroianym.

Dále jsme navštívili Pantheon, chrám všech bohů. Nechal ho postavit v r. 27 př.n.l. císař Agrippa. Byla to první stavba tohoto druhu, kde byl použit beton.  Do současné podoby ho přestavěl císař Hadrián ve 2.století n.l.. Má nádhernou kopuli, ve které je otvotr v průměru 9 m, kudy dovnitř proudí světlo. Pod kopulí v oknech stály sochy všech bohů, na kopuli byly zlaté hvězdy. Střecha měla pozlacené tašky. Po nástupu křesťanství upadl v zapomenutí, až v 7.století ho zachránilo, že byl věnován Panně Marii a byl vysvěcen. Sochy bohů i zlaté hvězdy a tašky byly odstraněny.

Nesmím zapomenout na známé náměstí Navona s kašnami Čtyř řek a Neptunovou kašnou a chrámem sv. Anežky.

A už jsme mířili k Andělskému hradu, dřívějšímu sídlu papežů. Vchází se do něho přes Andělský most, který je lemovaný sochami svatých podobně jako náš Karlův most. Je jen mnohem kratší. Za své jméno vděčí hrad pověsti, ve které anděl přišel zvěstovat konec moru. Hrad je propojen s Vatikánem tajnou chodbou, dnes již zpřístupněnou pro turisty.

Navštívili jsme i palác, který na svou počest nechal zbudovat král Vittorio Emannuele II. na přelomu 19.a 20.století. Mezi obyvateli není moc oblíben. Vyšlapala jsem poctivě schody do výše 311 m, abych se podívala na Řím z výše. Krásný pohled, dokonce byl vidět dům, ve kterém má trvalé apartmá známá herečka Sofia Lorenová. Je to střešní byt, byla zde natočena i jedna z povídek ve filmu Včera, dnes a zítra s Lorenovou a Mastroianym.

To ještě nebyl konec našeho římského putování. To , co jsem chtěla nejvíce vidět, bylo před námi. Forum Romanum. Byla jsem nadšená, že jsem se mohla projít po původní dlažbě, po které pochodovaly vítězné kohorty římských vojáků a kde jim byl vzdáván hold samotným císařem. Vítězný oblouk, paláce, chrámy, to vše jsem znala z literatury a nyní jsem si je v duchu představovala v jejich původním lesku a slávě.

Výlet jsme ukončili u slavného Kolosea, které ve mně budilo trochu hrůzu při vzpomínce na účel této stavby. Slyšela jsem stony trýzněných lidí i zvířat víc, než jásot davů na tribuně.

Naproti Koloseu jsme zcela prozaicky nastoupili opět do metra, které nás dovezlo k našemu autobusu i současnosti. 

Byl to krásný výlet!

 Autor: Zdenka Jírová