Před mnoha lety jsem dostala darem dvě soupravy na upletení takových svetrů, tedy klubíčka, podrobný návod a katalog. Jeden svetr jsem tehdy upletla po islandsku, druhý po česku a po různých peripetiích způsobených páráním a přeplétáním mi dodnes (no dobře, je to přes 40 let) část tehdejší příze zůstala a její kvalita je téměř stejná.

Stádo ovcí poblíž Skogafossu

Na Islandu chovají vlastní plemeno ovcí, jejich rouno je středně dlouhé, husté a dost hrubé, tipuji tak kolem 30 mikronů, takže pleteninu z takové příze snesou na holé tělo jen odolní jedinci, protože kouše. Ovcí pobíhalo po pastvinách hodně, s jedním beranem jsem si popovídala poblíž vodopádu Skogafoss, tvářil se dost nerudně, tak jsem raději vycouvala. Pokud se tam dostanete, tak kousek od vodopádu je neméně zajímavé národopisné muzeum Skogasafn se spoustou kolovratů, tkaných a pletených výrobků a vyšívání, to zajímalo mě, ale i z historie Islandu, loďařství a vůbec ze života tamních obyvatel. Součástí muzea je i několik budov, ukazující obydlí prostých lidí i měšťanů.

Ovce se na Islandu chovají jinak než u nás. Na jaře majitelé své ovce volně vypustí a ty se až do podzimu volně potulují po horách. Na podzim je pastevci shánějí do údolí a majitelé si je na zimu odvedou domů. Je to velká událost, pomáhá každý, je to taková obdoba našich dožínek. Na obrázku vidíte kruhovou ohradu s trojúhelníkovitými ohradami. Ovce se naženou do centrální části a pak se podle barev a značek třídí do jednotlivých trojúhelníkovitých výběhů podle toho, kterému majiteli patří.

 Cestou na Skalholt – třídění ovcí

U každé turistické atrakce – vodopády Gullfoss, Geysir, Thingvellir - byl obchod společnosti Icewear s tradičními vlněnými svetry, ale já nechtěla hotový svetr, ale knowhow jak ho uplést a islandskou vlněnou přízi.

Moc lidí jsem oblečených v těchto tradičních svetrech neviděla, byl přelom září a října, teplota bývala kolem 5-8 stupňů Celsia a i když jsem si na cestu do kufru přibalila svůj svetr, nakonec jsem ho vůbec nepotřebovala, stačila mi tenká nepromokavá bunda. Někde jsem četla, že na Islandu nemají počasí, ale ukázky počasí, a opravdu je tomu tak, po čtvrt hodině usilovného deště na pláži Dyrholaey jsme popojeli kousek ke skalnímu útvaru a najednou byla modrá obloha a po dešti ani památky. To jsme zažívali opakovaně.

Černá pláž u Dyrholaey. Černý písek má na svědomí sopka Katla a Eyjafjallajökull

Poslední den před odletem jsem prochodila Reykjavik a konečně našla co jsem hledala, obchod Handknitting Association of Iceland. Ocitla jsem se v pletařském ráji - tři místnosti nacpané tradičními svetry s nejrůznějšími kombinacemi vzorů, další pletené doplňky jako čelenky, čepice, ponožky, rukavice a vzadu v koutě – ano, bylo tam i islandské rouno, čtyři barevné odstíny, které jsem tam nemohla nechat, bylo objemné, ale moc nevážilo, takže se mi ho nakonec podařilo do kufru napěchovat.

Handknitting Association of Iceland.

Musím přiznat, že mě překvapilo několik věcí. Tradiční svetry lopapeysa jsou i nadále stejně kousavé jako byly před 40 lety, mnohé z úpletů, hlavně čepice a čelenky jsou podšité látkou aby nekousaly, podobný postup jsem viděla ve Skotsku, tamní vlna je také "hladová" a pletené doplňky z ní vyrobené v Asii (ne, fakt jsem se neupsala) byly podšité měkkým bavlněným úpletem. Ovšem islandské svetry unikátní tím, jak jsou úžasně lehké a nadýchané. Je to dané tím, že jsou pleteny z příze typu plottulopi, která je hodně vzdušná a lehoučká. Jde o volně spředená vlněná vlákna, takže příze není pevná, musí se z ní plést opatrně, ale výsledný úplet je pevný, má dobré izolační vlastnosti a kupodivu tolik nekouše jako kdyby byl úplet z klasicky předené příze.

V knihkupectví na ulici Laugavegur, v Reykjaviku něco jako Pařížská ulice v Praze, jsem pak koupila, mimo jiné :-), návod na upletení pravé lopapeysy v 8 velikostech a 16 variantách, a to v islandštině nebo angličtině, angličtina zvítězila, i když vzory byly v islandské verzi trochu zajímavější, a těšila se, jak se doma do pletení pustím. Hned po návratu jsem islandské rouno sepředla, přímo si říkalo o techniku předení woolen. Moc mě to bavilo, ale výsledná příze fakt kousala. Pro můj záměr uplést lopapeysu jí však bylo málo a já jsem nechtěla vyrobit „kousavku“ kterou by nikdo nechtěl nosit.

Lopapeysa je islandský název pro svetr s vyplétaným vzorem na okraji rukávů, u krku a na dolním okraji, klasické vzory jsou tvořeny z několik přírodních odstínů barev, viděla jsem ale už i kombinace z průmyslově barveného rouna. Pro pletení jsem si nakonec napředla bílé falklandské rouno a kombinovala ho s novozélandským antracitovým, béžovým a šedým merinem, vše v rozmezí 18 až 21 mic jemnosti vlákna.

Malá vsuvka -  jemnost vlákna ovčího rouna se pohybuje od superjemného o cca 16 mikronů až do cca 60 mikronů, přičemž rouno do 21 mikronů nekouše prakticky nikoho, tenké do 30 mikronů zhruba polovinu lidí kouše a polovinu nekouše, a hrubší vlákna se používají na výrobu koberců. Od toho se odvíjí i jeho cena, čím je vlákno jemnější, tím je dražší, nejjemnější vlákna mají cenu srovnatelnou s cenou hedvábí. A nevěřte tomu, že kousavost vlny zmizí když se dá svetr do mrazáku, kdybyste dali do mrazáku trabant, tak také nevytáhnete mercedes. A pokud jde o alergii na vlnu, tu má málokdo, většinou je to alergie na chemikálie, které se při průmyslovém čištění a zpracovávání rouna používají. 

Protože lopapeysa měla být dárek, změřila jsem potajmu délku rukávů a těla a podle návodu v knize se pustila do práce. Lopapeysy jsou pletené tak, že upletete na kruhových jehlicích oba rukávy a tělo, pak všechna očka navléknete na jednu kruhovou jehlici a pletete směrem ke krku. Stejný vzor můžete použít pro malé dítě i pro velkého muže, protože každý vzor tvoří celek a podle počtu použitých celků měníte velikost svetru. Řady barevných motivů pletete různými barvami a barevně kombinujete i plochu pod vzory. Na internetu se dají najít free pattern - návody zdarma na upletení lopapeysy např. zde na https://icelandicstore.is/collections/free-knitting-patterns

Mezi 16 vzory v knize jsem se nemohla rozhodnout, nakonec jsem si zkombinovala vlastní variantu. Když pochopíte, jak je svetr pletený, změnu vzoru snadno zvládnete. Kupodivu pletení šlo rychle, když docházela příze určité barvy, sedla jsem ke kolovratu a dopředla potřebné množství. Vánoce byly za dveřmi a já ještě neměla hotovo, a tak jsem potajmu v noci v posteli pletla lopapeysu pro dceru, zatímco ve dne, když byl manžel v práci, jsem pro něj šila jako dárek originální košili. Na Štědrý den v časných ranních hodinách bylo oboje hotovo a večer našla dcera pod stromečkem islandskou lopapeysu pletenou po česku z jihoamerického a novozélandského ovčího rouna. Tomu se říká globalizace.

A na závěr ještě pár fotografií z Islandu.

 Ulice v Reykjaviku

Zaujal mě tenhle kočičák, na krku měl rolničku která při sebemenším pohybu cinkala, přesto šmíroval ptáky a zdá se, že byl úspěšný lovec.

Národní park Thingvellir

Islandský koník zapojený do turistického průmyslu – v automatu koupíte krmení, dáte koníkovi, ten vám dovolí abyste ho pohladili, majitel bydlící o půl kilometru dál průběžně doplňuje krmení do automatu a inkasuje peníze.

Islandská krajina je barevná (kráter Kerid)

Islandská krajina je ponurá (poblíž Skálholtu)

Islandská krajina je malebná (Skogasafn)

Islandská krajina je tajemná

 V jedné písničce se zpívá: "Až někdo ti, hochu, vo Islandu řekne, svým koltem ho přikrej a bud' na něj zlej. Kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne, je dočista blázen a ty se mu směj." Asi jsem blázen, ale mně se na Islandu moc líbilo. :-)

Všechny fotografie v článku: Hana Píchová