Pár let dozadu bych nechápala

Co příroda do podzimu dala

Venku chlad a listí na chodnících

Světla v šeru na tmavých ulicích

Je to období tichého usínání

Vše se klidní a zpomaluje

Já dřív neměla ani zdání

Jakou krásu nám podzim přibližuje

Dřív bych cítila jen fučení větru

Depresivní myšlenky o světě

Dnes se balím do teplého svetru

Směju se stejně jako v létě

Dřív bych si oči mohla vyplakat

Vinila bych všechno, jen ne sebe

Dnes chci tančit, žít i skákat

Stačí pohlédnout na nebe

Je to nejbarevnější období v roce

Jakoby příroda měla štětec v ruce

Bůh to tak krásně zařídil

Že zpomalit nám i přírodě nařídil

Není však potřeba v zármutku se utápět

Není ani potřeba na něčem lpět

Děje se to přirozeně a samo

Stejně jak po noci přijde zas ráno

Stačí se odevzdat celým srdcem

Nechat přírodu, ať maluje štětcem

Nechat Bohu sebe i svůj život

Jen On je náš pomyslný pilot

Můžu cítit trable a chmury

Nevzdávám se však své víry

Příroda je dobrá, protože je od Boha

To, že jsme tady, je taky Jeho zásluha

Milovat podzim v jeho barvách

Milovat podzim i když je šedý

Tak jako..

Bůh miluje nás při výhrách

Bůh miluje nás i když život je bledý

Miluji vše, co mi bylo dáno

Každičký nádech, každičké ráno

Je toho tolik, že nestačí slova

Děkuji Ježíši zas a znova

Děkuji za každé roční období

Děkuji za každou radost

Děkuji za všechna slzavá údolí

Děkuji za to, že to občas bolí

A tak příjímám i usínání přírody

Žiju ho a vnímám ten klid

Nevěřím, že existují náhody

Díky Bohu a přírodě vím, jak žít