Konec školního roku se kvapem blíží.

Odborníci, ale i laická veřejnost se budou s velikým zápalem vyjadřovat k našemu vzdělávacímu systému.

Stále více se ozývají názory, že je třeba téměř vše změnit, modernizovat, digitalizovat, učinit atraktivnějším pro žáky a studenty apod. Je nutné zbavit se biflování, žáci se nemají učit zbytečná data, důležité jsou kompetence, je třeba diferencovat, ale také začleňovat do výuky děti ze všech sociálních skupin, nutná je intenzivní modernizace a promyšlená inkluze atd. apod.

Jistě, doba se mění - a s ní i lidé, dospělí i děti. Nelze jít starými cestami za novými cíli. Je třeba postupovat moderně – ale ono se tak i postupuje. Nikdo si snad nemyslí, že škola dnes vypadá jako před dvaceti, nebo nedej bože - před padesáti lety.

Děti jsou jiné a jejich rodiče také.

Základním problémem ovšem je, že jako by mizí touha po vzdělání. K čemu se učit? - ptají se děti. Vždyť vše najdeme na internetu.

Neustále jen snižujeme požadavky – hlásí rezignovaně učitelé.

Naše děti mají špatný prospěch či chování? - Vina je na straně učitelů, mají jasno rodiče.

Většina dětí údajně nechodí ráda do školy. Množství rodičů je nespokojeno s celým školským systémem. Hodně učitelů je unaveno, jsou vyhořelí a ztrácejí elán i sílu.

Výše popsané platí především pro základní školy.

A tak mne napadá - co takhle rázný řez?

Marie Terezie to sice s povinnou školní docházkou myslela dobře, ale doba je dnes úplně jinde.

Co takhle povinnou školní docházku zrušit? Ať chodí do školy jen děti, jejichž rodiče si to přejí - a v pozdějším věku jen děti, které stojí o vzdělání. Proč vlastně nutit ke vzdělání lidi, kteří o ně nemají zájem?

Toto zcela revoluční (a jistě utopické) rozhodnutí by mělo zajímavý dopad. Předně by si rodiče museli začít znovu uvědomovat, že to jsou především oni, kdo za své děti nesou zodpovědnost. Sami by rozhodovali - dát dítě do školy, či ne. Pokud ano, do které. Pokud ne, co s ním.

Učitelé by dostali nový impulz ke své práci - byli by postaveni před nutnost učit tak, aby jim do výuky vůbec nějaké děti přišly. Na druhé straně by učili děti, které by se učit chtěly. Zázrak.

Některé školy by asi zanikly, což by bylo ekonomickým přínosem.

Děti z problémových lokalit by do školy asi vůbec nechodily - a rázem je po problému, kterak zřizovat nejrůznější vyrovnávací třídy či předškolní zařízení, co s inkluzí.

 Schopnost dětí nastoupit do první třídy by byla jen a jen starostí rodičů. To oni by se museli začít snažit – žádná povinná předškolní příprava.

Už slyším ty výkřiky - co negramotnost, analfabeti? No - holt by byli někteří lidé negramotní. Stejně se tak mnozí chovají.

A výkřik - co právo na vzdělání? - Proč by mělo existovat nějaké právo na vzdělání? Stejně jako neexistuje povinnost se vzdělávat, nemá opodstatnění ani právo na vzdělání.

Ať se učí ten, kdo ví, že vzdělání je základ všeho. Ti ostatní ať jen tak přežívají. Jako zvířátka.

Byl by to zajímavý pokus. Vnesl by na školství a vzdělávání zcela nový pohled.

Co říkáte?