Rocker jede do lázní, snad se nám tam nezblázní. Nebo taky jo. Ale už žádný básničky. Jsem po menší operaci na čele, místo kulatého rohu, mám malý důlek na lebce a krátkou jizvu, dobrý, ani to nebolí. Dobaluju si věci do lázní, ten obří kufr, co na to mám, je už celý plný a to ještě budu mít zvlášť brašnu s notebookem a svůj denní batoh, k tomu. Připadám si, že se do těch lázní snad stěhuju. Byly doby, kdy by mi stačilo, na tři týdny pobytu, bohatě jedno triko, trenky a džíny, nic víc, v létě jsem chodíval všude bosý. Jenže to jsem tenkrát býval mlád a zdráv, co bych tehdy dělal v lázních. Jo, jo, stárnu. Nabil jsem si bezdrátová sluchátka, rocková muzika k poslechu je připravena v mobilu. Ve středu sbalím nabíječku na ty mé chytré hodinky a na mobil, kartáček na zuby až nakonec, pastu zubní mám novou, lázeňsky zabalenou. Košili si beru jen jednu, to musí stačit, nechci tam nikde trajdat po večerech, maximálně lehce na pivo a na to mám ty moje trika. Košile na cokdyby. Ona tam v těch Poděbradech mezi únorem a březnem, stejně skoro žádná kultura není, umělcům a světským, se do zimy a malých lázní, zrovna moc nechce. Právě jsem zjistil, že sice mám doma v šuplíku spoustu párových ponožek, žádné liché, ale najít nějaké neděravé, je docela velký problém. Našel jsem stěží čtvery, co by se, no, nějak daly? Jsem prostě déleženatý chlap, normální stav, ponožky s okama. Půjdu si zítra koupit nové. Tři dny do lázní, jako kdyby to byly tři minuty do startu závodu formule 1, adrenalin stoupá stejným tempem. Už nemám, až do termínu lázní, plánované žádné doktory, jen se dopřipravit a startujeme, směr Poděbrady. Jizva na čele se hojí a s tím narůstá moje nervozita, už je to skoro den D1. Jako kdyby měly být další Vánoce. Je úterý a ve čtvrtek jedu. Spočítány kilometry do Poděbrad a čas potřebný na cestu. Jestli se, tak jako já, před odjezdem nervujou kardiaci, tak jich do lázní asi moc nepřijede. Ponožky mám nové, nakoupené snad na deset let dopředu. Zítra musím sbalit všechny potřebné nabíječky, nic nezapomenout. Pro jistotu mám v batohu rezervní štangli salámu, zatavenou v igelitu a dvoje velké sušenky. To se může kdykoliv hodit! Nůž mám, lžičku taky, i když lžičku nevím na co, ale někde ji radili přibalit. Šampon má být v hotelu, ten vynechám a kdyžtak dokoupím. Sešit s velkýma křížovkama pro dědečky zabalen, knihy rovněž. Léky budu brát ještě ráno, pak taky šup do batohu. Co chybí? Nevím, snad nic. Atmosféra, jak pro muzikanty před vaším koncertem, na který vás dorazila zkritizovat konkurenční místní kapela. Diváci chyby odpustí, muzikanti nee.