64412, to číslo si dobře zapamatujte, je moc důležité a ještě o něm budu psát.

Začnu volněji. Stalo se mi to vloni, před Vánoci. Jsem už trochu děda sklerotik a jednu dražší stavebnici Lega, pro moje vnuky, jsem omylem objednal a zaplatil vícekrát. Dárky pro kluky už jsem měl na hromádce, každému přiměřeně a ten jeden mi zbyl navíc. Co s ním? V předvánočním shonu, by pro mne bylo náročnější Lego vracet zpět do obchodu a asi se mi stavebnici ani vracet nechtělo?

Říkám si, že bych dárkem potěšil nějaké dítě, třeba v dětském domově. Stejně, jako se obdarováváme pod stromečkem doma v rodině, po celé generace, co to pamatuji. Jen dám dárek dítěti, které neznám. Jen tak, pro jeho hezké Vánoce. Ale dát něco dětem v dětském domově, to není zase tak jednoduché, jak jsem si původně myslel. Ano, lze poslat peníze, neadresně na účet domova, jistě je zde potřebují na provoz a nikdy jich nebude dost, ale co s tím konkrétním dárkem v mé ruce? 

Mám internet, hledám tam a kdo hledá, obvykle něco najde. Já našel stránku daruj-hracku.cz, trefil jsem se do jednoho přání malého kluka, objednal dopravu a zabalený dárek, s patřičným označením, jsem předal dopravci. Bylo to rychlé a snadné. Až pak mi došlo, že jsem k tomu dárku mohl přibalit i nějaké drobnosti, třeba tužky, pastelky, bonbony, cukroví, nebo tak něco, co se sluší dávat bližnímu k Vánocům. Ale nejsem dokonalý, dělal jsem to poprvé, snad mi to bude prominuto. Daroval jsem hračku dítěti, které neznám. Mně nic neubylo a snad jsem udělal, neznámému klukovi, radost.

Pocit z toho, dámy a pánové, tak ten je ovšem velmi povznášející a naplňující, velmi těžko se to popisuje. A zda to vše bylo dáno nějakým božím vnuknutím, nebo jenom obyčejnou čiročirou náhodou, či snad směsí toho všeho? Sám nevím. Chtěl jsem si to vše nechat původně jen pro sebe, protože každého člověka v životě ctí, zejména jeho skromnost. Ale pak jsem došel k rozhodnutí. Ne, nebudu skromný, je potřeba se tím naopak chlubit a jít příkladem. 

Na daruj-hracku.cz to funguje takto. Děti a dospívající mládež z dětských domovů, si nakreslí obrázek, mohou mít na jedno dítě, až dvě přání pro Ježíška. Ta přání se zveřejní a budoucí Ježíškové, z nich mohou vybírat, podle svých možností a jak to komu z Ježíšků vyjde a které to konrétní přání dokáže splnit. Nejsou to zdaleka jenom  hračky. Malým dětem, těm se obvykle trefuje do vánočních přání snadněji, nějaké to auto, nebo panenku, snad zvládne pořídit každý Ježíšek. Ovšem těm starším, tam to je už těžší a o dost náročnější. Jsou to naprosto normální děti a dospívající, přejí si k Vánocům třeba, ne zrovna levné značkové boty, nebo značkové oblečení, elektroniku, mobily, holky třeba lepší a dražší kosmetiku, či jinou parádu, až se nestačíte divit, jaký mají skvěle vytříbený vkus! Ti starší taky vědí, kde by asi tak nějaký Ježíšek mohl ty kokrétní dárky sehnat, přidávají k malování odkazy na internetové obchody a případným Ježíškům tím dost usnadňují práci s vyhledáváním a sháněním. Některý Ježíšek může splnit jen nějaké to jedno malé skromné přání, jiný snad i to velké, kdo ví?  

 64412, jak už zřejmě tušíte, je počet dětí a dospívajících v ČR, tedy počet dětí, které musí žít bez rodin, v dětských domovech. Je to rovněž počet (dvoj)listů "Přání pro Ježíška", údaj z roku 2025. Pro srovnání, podobný počet obyvatel, jako počet dětí v dětských domovech, má zhruba celé město Kladno, ve Středočeském kraji.

Sám se za to velké číslo 64412 velmi, velmi stydím. Jsem už děda, v invalidním důchodu a nemám moc možností něco změnit. Ale mohu v něčem zkusit pomoci, pomoci splnit něčí přání a sny. 

Mohu být tou jednou malou a nenápadnou sněhovou vločkou, která zkusí strhnout velkou lavinu.  

Jarda Čtvrtečka, Praha, Česká republika, střední Evropa