Den D a jede se. Manželka mě veze do lázní. Praha je naštěstí průjezdná a Poděbrady, po hradecké dálnici, nedaleko. S velkým štěstím se manželce podařilo zaparkovat za hotelem Libenský, k hlavnímu vchodu je to s kufrem sotva pár metrů. Moc přívětivé parkování tu ale není, o pár parkovacích míst se pere několik hotelů. Za Libenským sice parkoviště je, ale to je jak jet rally, neupravený terén a za peníze, nechceme si zničit auto. Loučím se se ženou a psíkem Bobíkem. Fenku Bobinu nám bohužel před pár týdny někdo otrávil, máme o psa méně. Pokoj na hotelu prý není ještě připravený (tak proč mám nástup tak brzo?), mám si uložit bagáž na recepci a zajít zde v budově, k lékařce. Trochu bludiště, hotel se sestává ze staré a nové budovy, není to jednoduché najít, ale dám to. A jde se na věc. Prohlídka, povídám si s doktorkou, zjišťuje, že mám navíc lehkou artrozu v obou kolenou, jí stačí poslochat to vrzání. Má pravdu, kolena mě bolí taky.  Doktorka se pere s počítačem, ale naklonec vítězí. Víteztví ducha nad technikou a přebírají si mne sestry. Dostal jsem program procedur na celý pobyt, na stravu jsem v první směně. Jdu si na oběd a je to tu fakt dobré, vaří skvěle. Jen si zatím nemohu vybírat, ale i tak to jde, ukrajinská číšnice mne usazuje ke stolu, tohle bude moje místo po dobu pobytu. Je patnáctého a objednávám si oběd a večeři na dvacátého, do toho datumu mám předvybráno hotelem. Nemám dietu a tak si mohu vybírat ze čtyř jídel, polévka je jedna, denní. Snídaně jsou ve stylu švédského stolu, obědy a večeře teplé,  k tomu salát, co si kdo nabere. K obědu navíc jablko, nebo jogurt. Porce normální a stačí to. Oběd za mnou a hurá na první proceduru, málem jsem ji prošvihl. To mi nikdo neřekl, že se na procedury chodí minimálně o 15 minut dříve, já jsem zvyklý chodit přesně, no tak budu chodit dřív. A už jdu na další.

Procedury mám různé, koupele, masáže, plynové injekce (do kolen trochu bolí, někdy docela dost). Obvykle je na sobotu jen jedna procedura a neděle mám volné. Procedury jsou skoro všechny naproti v budově, jen přebehnu přes ulici, je to vše blízko. Padám únavou, přece jen je toho teď na mě, po léčení na onkologii, dost a dost. Zkouším se projít po hlavní kolonádě, je dlouhá jak přistávací dráha letiště, ale brzo mě, díky neuropatii, bolí plosky nohou, tak to vzdávám, nemám se moc namáhat. Ochutnávám poděbradskou minerálku, ta je tu zdarma a skoro všude, i když jsou letní pítka ještě zavřená. Na hotelu se končeně ubytovávám, klíčem k pokoji a vchodům od hotelu, je plastová karta. Chvilku mi trvalo, než jsem na pokoji spustil elektřinu, musím mít tu kartu zasunutou v zásuvce, jinak nic nejde. Ani minilednice, co je jinak schovaná za dvířky psacího stolku. Funguje jen, když tu jsem a mám zandanou kartu, jinak je vypnutá. TV jde, je malá, ale má asi přes 60 programů ze satelitu, ty hlavní české jdou dobře a víc nepotřebuju. Všude tu funguje velmi dobře WiFi, konečně to někdo umí! Večer si pouštím film na notebooku z internetové TV, co ji mám předplacenou a jde plynule. Jsem zatím na dvoulůžkovém pokoji sám,  uvidím, zda mi někoho časem přidají, nebo ne. Je pátek, po obědě a procedurách jsem únavou usnul a prospal tvrdě tři hodiny, snad budu spát v noci. Večeře jsou taky dobré, ke snídani byl ráno pro každého na stole navíc velký grepfruit, jablko, mandarinka, nebo pomeranč, občas zákusek, nebo sušenka navíc. K snídani chleba, housky nebo rohlíky, šunka, sýr, pomazánky dle výběru, vánočka, vše čerstvé a chutné, všeho dostatek. Alternativou jsou nějaké křupky (ty už bych nedal), každé ráno rajče, máslo a pomazánka dle denní nabídky, případně makové rohlíky, loupáky, ta já moc rád. Jednou za týden minipárečky, pak vařená vejce a vejce míchaná. Všechno je chutné. K výběru na snídani čaj, tři ovocné šťávy, kafe z kávovaru dle volby + mléko, jak kdo chce. Výborný je jogurt z místní mlékárny a protože nabízený džem je příliš tuhý, dávám jsem si do jogurtu lžíci medu. K obědu jen ty šťávy a čaj. Ono to bohatě stačí, kdo není zvyklý tolik jíst a vybírat, klidně přibere i přes 4 kila za pobyt. Dobrou chuť!