Manželka volala, že místo fenky, co nám ji na sídlišti někdo otrávil, budeme mít nové štěně. Snad to štěně vyžene ten smutek a divné ticho z našeho bytu. Moje žena má štěstí, že má tak tolerantního manžela, který má rád zvířata, kočky, psy, morčata, králíky, rybičky. Jen u papouška jsem se ptal, zda to má být krmení pro Kocoura. On náš kocour, byť je bytový, umí skvěle lovit, křeček to jeho nadání nepřežil. Nicméně nové štěně bude Australský ovčák, zbarvení red merle, bezocasý. Zatím se pejsek, co vypadá spíš jako strakaté morče, vejde do dlaně. Závidím manželce, že se na něj může jet podívat, zatímco já musím být v lázních. Ale pošle mi obrázky, tak se těším. Druhý pes, Bobík, tříletý mazel Shih Tsu, jede s ní, ale ten se bude moct podívat jen z dálky, ještě ke štěňatům nesmí. Štěně je staré asi druhý týden, sotva začne otevírat oči. U nás by nový pejsek mohl být už na Velikonoce. Důvod těšit se z lázní domů.

Mám procedury. Uhličitá koupel. To je taková skoro švanda, něco jako když se nazí ponoříte do horké minerálky, ono to tak totiž asi je. Pořád mě to v té ocelové a vyhřáté vaně, nějak nadnáší. Jak si v té přirozeně bublinkaté vodě stoupám a klesám, tak z toho mám dojem, že se houpu na moři na vlnách. Bezva, vydržel bych to celý den. Velmi příjemná koupel, škoda, že je, jako všechny procedury, na pouhých 15 minut. Uteče to jako nic, osluha vám podá prostěradlo na osušení a je konec, vzhůru k další.

Masáže jsou fajn. Dostal jsme masáže na moje ztuhlé svaly zad, je to moc příjemné, cítím ty ztuhlé svaly, co se nima masérky perou. Dnes jsem se s jednou masérkou bavil, zda to slyšitelné praskání, jsou moje svaly, kosti, nebo její ruce, prý asi vše dohromady. Nikdo nemládneme, shodli jsme se z vesela. Bavím se s personálem lázní, jako kdybychom se znali odjakživa a já byl jen pár týdnů někde pryč, velmi přátelké prostředí. Povídat se dá s každým, s jedním o letadlech, s druhým o hudbě, se třetím o psech a kočkách, o dětech, vnoučatech. Po roce, kdy jsme se musel léčit jen sám doma, můžu zase mluvit slidma. Zakecám se i s paní prodavačkou v obchodě, která prodává oplatky.

Plnové injekce CO2. 4x do zad, to skoro nic není, ale ty do kolenou mě vždy zabolely, někdy až dost. Ale co bolí, to pomáhá. Má to prý uvolnit svaly a nervy, je ne hned, prý to pocítím až pár týdnů po lázních. Budu tomu věřit a zatnu zuby. Ještě je budu brát několikrát. Uff, to zas bolelo.

Perličková koupel, klasická a jakoby vířivková bílá vana, horká voda, prima je to. Vydržel bych tu i déle, než stanovených 15 minut, ale to snad u všeho. Moc příjemné. Alternativou je sedací vana, ta je za dvě procedury, na 25 minut. masíruju si proudy vody svalstvo, kde mě co pobolívá, zase bych vydržel déle, ale musím uvolnit vanu dalším.

Parafín na ruce. V ohřívací nádobě je horký vosk, třikrát za sebou do něj položím každou dlaň, zas tak horké, aby to strašně pálilo, to není, jen člověk má zpočátku trochu zábrany se dotknout toho roztátého vosku, pak už to jde. Sestřička mi dá na ruce igelitové sáčky a navrch takové bezprstové rukavice. Sedím na židli a lebedím si, horké tlapky v rukavicích. Po 15-ti minutách sundat rukavice, sáčky dolů, oloupat z rukou vosk, jde to vše lehce. Kůži mám, po této proceduře, na rukou jak po narození, je to velmi příjemné.