V lázních mi to jde nad očekávání dobře, všichni jsou tu milí a ochotní, stravování vzorné. Líbí se mi tu. Na pokoj jsem vyfasoval sympatického spolubydlícího, rozumíme si. Taky byl na vojně, povídání o zážitcích ze služby nebere konce. O víkendu mám v plánu postupně prolézt zdejší muzeum, antikvariát a posléze i zámek. Z místně kulturních akcí na únor/březen mne nic nezaujalo, divadlo má program prachbídný a na kolonádě teď v mimosezoně (naštěstí) skoro nic není, na tanečky chodit nebudu a Lázeňský ples pro mě taky není. Místní proklamovaná restaurace nabízí valentýnské menu, jednoho to vyjde přes 800 kč, za ty peníze vyžije rodina nejméně na týden, možná i menší vesnice.

Blešáček byl malý, dle očekávání zaměřený spíš na věci pro děti, nicméně jednu zajímavou knihu si odtud odnáším. Na co mohou být poděbradští občané pyšní, je podchod pod tratí. Nikde žádná špína, ani odpadky a naopak, tento podchod je sám o sobě obrazárnou, vyvedenou grafitti, téměř k dokonalosti. Vidíte že to jde, když se chce. Výjevy z historie lázní, mašiny, paráda. Pamatujete stojany na kola? Automatický "stojan" na kola na zdejším nádraží, je jak z budoucnosti, spíš takový robotický věžák. Co Poděbradům nejde, je nějaké lepší využití obrovské budovy zámku na náměstí, poblíž sochy Jiřího z Poděbrad, pro turistiku. Infocentrum na náměstí je zrušeno a přesunuto a několk km odsud až  na nádraží, kdo z turistů se tam bude štrachat? Na zámku pro turisty a návštěvníky bohužel není lautr vůbec nic. Muzeum Poděbradska je velmi pěkné a stojí za návštěvu. Od prehistroire polabské oblasti, až téměř po současnost. Lázně v Poděbradech vlastně vznikly omylem, když zámecký pán Hohenlohe, nechal vrtat do země, kvůli zdroji pitné vody. To, co z vrtu vystřelilo a zaplavilo nádvoří zámku, však byla nažloutlá voda, páchnoucí po zkažených vejcích. Ale byl u toho jiný vzdělaný pán, doktor Bouček, který vytušil, že se jedná o vodu nadmíru léčivou a vhodnou k založení lázní. Tak to celé začalo.

 V dalším týdnu jsem se chytnul party, se kterou jsme chodili na obědy a večer (s mírou) na pivo, do místních útulných hospůdek a na parník Kapitán Korkorán, který mimo jízd po řece, funguje rovněž jako hospoda. Točený Kozel tu stojí za útratu. Hezké jsou procházky kolem Labe, můžete pěšmo jít třeba až k soutoku s Cidlinou, pokud to zvládnete. V budově hotelu Chariclea (podle poslední majitelky zámku Poděbrady, Charicley Hohenlohe), kde se koná většina procedur, je mj. pěkný relaxační a plavecký bazén, s vířivkami a saunami, tam jsem byl několikrát. Přece jen plavání rozhýbe, ležením po nemocnicích zlenivělý oragnismus, nejlépe.

No a je tu konec, tři týdny lázní uběhly jako nic, snídaně, loučení, výstupní lékařská prohlídka a jedu domů. Tedy domů, jedem se za Plzeň podívat na Edu, jak roste a kdy už pojede snáma, to je ten náš budoucí pes, štěně Australského ovčáka. Něco končí a zas jiné začíná. Rockerovi se v lázních moc líbilo, jeďte taky, pokud můžete!