Knížky Aleny Mornštajnové
Zaujme vždy už obálka, případné ilustrace a zajímavá je i kompozice knížky. Děj má spád a čtení nejde odložit. Často se jedná o rodinné ságy, tajemství.
LISTOPÁD
Tento román je fiktivní, popisuje smyšlenou situaci. Autorka si vybrala tíživou variantu vývoje, kdy po listopadu 1989 nastane u nás polovojenský stát, lidé se bojí jeden druhého a jsou ničeny jejich životy. Pocity jsou strach a zoufalství.
Jedná se o citlivý a složitý příběh matky a dcery, celé rodiny.
Marie se stane obětí režimu, kdy po aktivní účasti na demonstracích, které byly 27. listopadu potlačeny, je odsouzena na 20 let. Její muž je pravděpodobně zastřelen, zmizel. Dcerka zůstane u prarodičů, je jim odebrána do výchovného zařízení a stane se z ní stoupenka vládnoucí komunistické strany. Po letech matku vyhledá a zavrhne, protože dala přednost demonstracím, dopustila to, že dcera vyrůstala bez rodičů. Marie je zastřelena, umírá při pokusu o přechod hranic na západ. K útěku ji přemluví partner, vymyslí způsob, natáhne budík u drátů jenže špatně, jsou prozrazeni, on se stačí podhrabat a za ruce vytáhne ještě jeho dceru, Marie pod dráty zůstane.
Knížka popisuje děsivé společenské zřízení a vede k hlubokému zamyšlení. Přesmutný román.
LES V DOMĚ
Také hodně těžké až depresivní čtení. I když víme, že tyto věci se dějí, vidět je očima zneužívaného dítěte, posléze očima mladé ženy, která nakonec obětovala sama sebe, aby řetěz špatných událostí přetrhla, je neskutečně smutné. Zpočátku se mi ani nechtělo číst o tak smutném životě rodiny a zla mi přišlo až příliš. Jenže takové příběhy jsou okolo nás a my o nich nemáme ani tušení.
Snad nevadí, když prozradím, že táta zneužívá holčičky, dceru, pak svoji vnučku, a když už se zdá, že mu padne do rukou další oběť, dospělá vnučka domek zapálí, děda zemře a je konec, má zkažený život. ,,Jsem nejen žhář, ale i vrah." Dokonce se najde i zakopaná postrádaná dávná oběť, jiná holčička. Babka úchylného dědu kryla, vše věděla, a nefungovala ani žádná ochrana ze strany sociálních institucí.
HANA
Rozsáhlý příběh židovské rodiny, který dojímá a o němž musíme ještě dlouho přemýšlet. Možná mělo jít o lidské vztahy na pozadí 2.sv. války, ale ta se nám tu ukazuje v celé své zrůdnosti. Zpočátku je postav moc, musíme se na ně soustředit v různých časových úsecích, ale nakonec objevíme souvislosti složitých událostí a vše do sebe zapadne. Části knihy: Já Mira 1954-1963, Ti přede mnou 1933-1945, Já Hana 1942-1963.
Po přečtení rozumíme i promyšlené obálce knihy.
HOTÝLEK
Je to knížka taky pěkně složitá, s náročnou kompozicí i dějem. Opět rodinná sága, často zabírající mnoho vedlejších postav i jejich osudů, vyvolává v čtenáři mnoho otázek.
Je to knížka o lidské síle a lidských slabostech, které se nemění, ať je politické uspořádání jakékoli.
TICHÉ ROKY
Knížka mě opět zaujala už obálkou a ilustracemi. Na počátku papírová holubička s potiskem not zpívá, pak najdeme holubičku zmuchlanou, pak dvě holubičky bílé, mlčící, na konci je jedna holubička s notami a jedna prázdná, němá. I notová osnova je na začátku prázdná. Jde o náznak, že zde půjde o mluvu a mlčení.
Kompozice knihy je podobná jako v Hotýlku, v začátku je informace ze současnosti, babička před smrtí osloví 13letou Bohdanu Blanko, protože si ji splete, pak se vrátíme do minulosti, odkrýváme víc a víc, až se dostaneme k prvotní události a vše se osvětlí. Názvy kapitol: Otec, Dcera, Otec, Dcera ..poslední je Otec a dcera. Zajímavé jsou i návaznosti kapitol slovy. Knížka se mi přes smutné události moc líbila.
Jako v Hotýlku tu zaznívá téma komunismus, členství ve straně, výhody, útěk na západ - toto téma je u knih autorky časté.
SLEPÁ MAPA
Další rodinná sága na pozadí 1.sv. války, mezidobí, 2.sv. války, období socialismu, což je obrovské rozpětí na jednu knihu. Autorka nám nabízí svůj pohled na události prožité třemi generacemi v časech dobrých i zlých. Anna, dcera Alžběta, vnučka Anežka. Postav je mnoho a děj se valí. Možná méně by bylo více, raději bych si přečetla podrobnější příběh o jedné rodině.
Vše nám vypráví nejmladší z žen, Anežka, někdy ne úplně přesvědčivě, o matce mluví jako o Alžbětě, o svých bratrech téměř nic, pak honem autorka něco přidá. Zase zaznívá téma socialismu, fronty na banány a kuchařské knihy, jak nebyly a musely se shánět. Nebylo nic, úhel pohledu paní autorky. Přesto, že mám doma tři kuchařské knihy staršího data, a ten, kdo mi je daroval, je určitě nijak nesháněl, normálně je došel koupit, knížka se mi líbila. Je opět o lidské síle a schopnosti odolávat nepřízni osudu, i o slabostech, někdy i naivitě, i o odpuštění. Anežka udá svého muže, v dobré víře aby ji nezmizel, neemigroval a tím ho ztratí.