Panička byla dlouho v kuchyni. Říkala Betynko vydrž, zatím klidně usni sama, já mám ještě práci, až bude advent, tak si to vynahradíme. A tak jsem šla spát a panička ještě dělala cukroví. Chtěla mít všechno hotové, že pak si budeme užívat klidu, budeme chodit na procházky a na návštěvy. A tak to taky bylo.

Páníček pletl věnečky, panička je ozdobila, dva jsme odvezli na hřbitovy. To já vždycky chodím venku s páníčkem a panička to tam nese. Páníček jí dá svíčky, ona je zapaluje a my koukáme přes plot. Taky doma panička všechno ozdobila.

V neděli nás Valda pozval k nim na procházku. Nejdříve jsme byli na hostině. Dostali jsme kousek hovězího, ale sladkosti ne, jen tu Valdovou domácí dobrotu ze skleničky, co mu jeho panička vaří. Páníčkové si povídali, my jsme s nimi seděli u stolu. Taky tam měli věneček a rozsvítili svíčku. Tu pak sfoukli a šli jsme na procházku.

V lese bylo trochu sněhu, to bylo prima, ale taky hodně bláta a to bylo horší. Už se nedalo nic dělat, museli jsme to vydržet, jak to studilo. Ale zase jsme poznali, jaké je to v zimě u Valdy v lese. Líbilo se mi tam.

Naštěstí má Valda doma vanu. Nejdříve se umyl on, pak zase já. Panička mě zabalila do ručníku, pochovala mě a pak už to bylo dobré.

Naši zase pili čaj, poslouchali hudbu a povídali si. Potom nás šel Valda vyprovodit. K Valdovi se přidal jeho kamarád Jack, který k němu chodí a často i na přespání. V neděli tam zrovna spal.

Doma jsme si hned pověsili na dveře ten darovaný kalendář, rozsvítili svíčku a panička řekla, že je tu advent.