Náročná kniha a to nejen počtem stran, má jich 605. Autor se zabývá tématem 2. sv. války od nástupu fašismu v Polsku, koncetračními tábory, i životem po válce, v tomto případě poválečnými lety v Americe.

Sophia je Polka, matka klavíristka, otec právník, učitel, napsal pamflet proti Židům s cílem zavraždit je, ale sám byl fašisty zavražděn. Sophia skončí v koncetračním táboře v Osvětimi za to, že z venkova pašovala pod kabátem šunku pro nemocnou matku, což se nesmělo a kontrola ji zachytila.

Umí výborně německy a francouzsky, je využitá jako písařka a překladatelka velitele tábora, má k němu blízko. Má dvě děti, má se rozhodnout, které zachrání a které půjde do plynu, směla vybrat jen jedno, do plynu poslala dceru. Syn byl poslán na převýchovu do Německa, uprosila velitele. Snaží se potom získat o něm od velitele nějaké informace, i proto chtěla velitele svést. I odbojoví vězni chtěli, aby se stala velitelovou milenkou a mohla pak přinášet důležité informace. Sophia se snaží, ale velitel je zásadový muž, odmítne ji. Ona má uschovaný pamflet svého otce, přesvědčuje velitele, že byla vždy s Němci, nepomůže jí to.

Veliteli se nedaří plnit rozkaz, postavit co nejrychleji další spalovnu mrtvých, je odvolán. Sophia se vrací mezi obyčejné vězně, ztrácí výhodné postavení. Kdyby sovětští vojáci tábor neosvobodili, nejspíš tam zemřela na tyfus. Dostává se do Švýcarska, do tábora pro lidi bez domova, kde se vyléčí.

Odjíždí do NewYorku, žije v Brooklinu. Jednou v knihovně omdlela a pomoc ji nabídne Nathan, to je osudné pro její další život. On je paranoidní schizofrenik, závislý na drogách. V poválečných zlatých časech USA, lidé se baví, pijí, jsou na drogách. Křehká, slabá a zranitelná Sophia se stane závislá na něm.

Příběh nám vypráví dvacetiletý začínající spisovatel Stingo, který se ubytuje ve stejném hotýlku jako hlavní dvojice.Chce se tam věnovat psaní svého románu, spřátelí se s nimi a nakonec je na dvojici závislý i on. Od Sophie se postupně dozvídá celý její příběh za války, její volbu při možnosti zachránit jen jedno své dítě.

Sophia po válce své dítě nijak nehledá, po něm nepátrá, žije divně. Je poznamenaná zážitky z války, z koncentráku, nebo už je prostě taková. Má sklony ke lži, pořád si vymýšlí.

Nathan si Sophii kupuje, nosí jí dárky, šaty, šperky, vozí ji na výlety, večírky, zahrnuje ji láskou především tělesnou, ,,vy v Evropě jste tohle nikdy neuměli, já tě to naučím“, to už je většinou pod drogami a v podstatě svoji milenku týrá. Psychicky, nadává jí do kur..  a další. Fyzicky ji napadá, zkope ji, má pochroumaná žebra i ruku, má modřiny, málem ji uškrtí, ona není schopná ho opustit.

Pomáhá jí začínající spisovatel Stingo, všichni bydlí v jednom penzionu, on je čím dál víc závislý na nich, na obou. Sophii miluje. Jednou spolu utečou, nabízí jí svatbu a život na jižanské farmě, ta ho zbaví panictví, které on pořád řeší, nikdy se mu nic s žádnou dívkou nepovedlo. Prožije noc plnou vášně a mnohých způsobů, nad ránem usne, ona se tiše navrací k Nathanovi. Stingo jede za ní, chce s ní žít, chce ji zachránit, bojí se nejhoršího. Přichází pozdě, najde je mrtvé, spolkli kapsli jedu, s kterou už několikrát si Nathan pod vlivem drog pohrával a už málem k tomu došlo.

V knížce je zmiňována i historie amerického jihu, otroctví, šikana a lynč, jak o tom vypráví Stingo (příběh otroka, kterého spisovatelův děda prodal, aby ho zachránil, ale je s ním v dalším otroctví zacházeno ještě hůře, mj. je zde vyprávěn příběh lynčovaného otroka, uřezané genitálie nacpané do úst). Stingo si to, že pochází z otrokářské bohaté plantážnické rodiny, nese těžce v sobě.

I Sophia nese v sobě vše, co prožila. Řeší to whiskou, je často opilá, není schopná normálního života.

Sophiinou volbou se většinou rozumí volba mezi jejími dvěma dětmi v koncentráku, ale bylo to i o jejím chování tam a hlavně po válce, že volila tuto cestu, jinak to neuměla.

Knížka je dost těžká na čtení, ale nutí nás k zamyšlením i nad našimi volbami v našem životě.