Jedno z témat Čtenářské výzvy 2025 zní: Přečtěte knihu, podle které vzniklo hudební dílo. Hned jsem věděla, že pro mne to bude Liška Bystrouška, mám ji po rodičích, vyšla roku 1964.

A opět mě nezklamala. Příběh lištičky, kterou si revírník Bartoš přinese do myslivny pro potěšení vnuka, je milý, poetický, místy až dojemný. Zároveň zábavný, krásně napsaný Panem vypravěčem, který rozumí přírodě, zvířatům i lidem.

Lištička vyrůstá v myslivně, kamarádí se psem Lapákem, ale je mnohem odvážnější než on, protože ona je tvor samostatný, lesní. Lapák zase ví, že musí sekat latinu, jinak pozná, jak štípou revírníkovy důtky. Lištička si bere z hojných možností pochutin v myslivně co hrdlo ráčí, až také pozná, jaké je to být uvázaná jako pes.

Snědla mj. pečenou kachnu, poznala první výprask, pak se bránila, když ji lidská mláďata píchala prutem do čenichu. Kousla Pepíka do lýtka, útěk do lesa se jí nezdařil a uvázali ji k boudě. Jenže i tak dokázala zakousnout slepice, a když už se stará revírníková na ni chystala s hnojným kopáčem, nezbylo jí, než překousnout provaz a prchnout na svobodu.

Do myslivny pak tajně přicházela pro něco k snědku. Nejhorší pro ni bylo, když šla pro jitrnice a měla dostat výprask holí, nebo když uvízl v železech na ni nalíčených konec její oháňky. Vždy se však osvobodila. Na jaře neodolala svodům krásného lišáka, založili rodinu a okolí myslivny navždy opustili.

Knížka má vtip, ale i nádherný vypravěčský styl, pravá lahůdka čtenářská. Rudolf Těsnohlídek ji psal jako redaktor na zakázku k seriálovým obrázkům, co ležely v redakci Lidových novin, o chytré lišce a starém myslivci, od malíře Stanislava Lolka. Knižní vydání vyšlo prvně roku 1921. 

Příběh Lišky Bystroušky okouzlil i hudebního skladatele Leoše Janáčka, jenž podle této předlohy složil  stejnojmennou operu, premiéru měla 6.1. 1924 v Brně. Skladatel sledoval příběhy lišky Bystroušky v Lidových novinách, kde seriálové obrázky doprovázel humorný text R. Těsnohlídka, a sám si napsal libreto.

,,Proč se lidé starajou o jiného než o sebe? Už vím, majou se rádi.“ Přemítajíc zakusovala kačeny postupně a bylo jich víc než potřebovala.

,,Majou se rádi,“ povzdechla. ,,Já nevím, co je to mět někoho ráda. S Lapákem to byl dětinské poměr, do jezevca jsem se zamilovat nemohla, protože byl břichaté a směšné, inu jako jezevec. A jiné se mi doposud do cesty nevpletl. Och, já nešťastná liška Bystrouška!“

A když dobila všechny kačeny, měla v očích vlhko a v ňadrech žal. Jaro se blíží a ona nemá nikoho ráda. Podzime, podzime teskný, samotářský, kterak ty jsi překrásný, oč krásnější jara!