Láska k mládí patří, tak jako mládí patří k socialismu. Památná věta z "Básníků".

Jenže láska patří k životu. I když je člověku "sát". V podstatě to je věk naděje, že člověk něco zažije, užije a bude na světě rád. K lásce patří i její fyzické projevy. Plynule, přirozeně. K věku "sát" stejně přirozeně patří erektilni dysfunkce. Ale jsme bojovníci, máme se rádi. Chceme se. Řada pokusů. Bojových pokusů. Odhozeni na stranu poražených. Horký letní večer. Ha! Děje se. Nevadí, že jsem naštelována do polohy velmi krkolomné. Přehlížím podivný zvuk ve své vyhřezlé ploténce. Děje se! Hurá! 

Náhle řev. Nelidský řev. V prvním okamžiku mě napadá, že vrcholné prožitky má každý jinak a v muži dřímá vášeň, kterou jsem dosud nepoznala. Ale on vybihá do chodby a za pokračujícího řevu skáče po jedné noze. Křeč, křeč! Za tohoto křiku dále hopká chodbou jako raněný vrabec. Měl bys užívat hořčík, pípnu. Jsem ihned napomenuta, že si připadá jako v lékárně, nikoli jako na poli lásky. Okamžitě se prelaďuji na roli gejši. Kdepak hořčík, kašleme na hořčík. Pojď zpátky, draku! Drak belhá, křeč trvá. Sláva, povolila! Žena bojovnice nehledí napravo ani nalevo. Potlačuje šok z prožitého a tváří se svůdně... Nic nás nezastaví. Jsme otesáni životem a "jedem". Další sblížení, sláva. Láska v jejím naplnění. Jenže ouha!  Další křeč. Další křik. Další stopka. A resumé? Nevadí! Jsme spolu. Máme se rádi! Zaháním myšlenku na zvuk ze své ploténky a vím. Vítězstvím bude vstát. Já z lůžka. A muž PŘÍŠTĚ!