Láska věc ošidná

jak jsem nedávno poznal, láska je věc velmi ošidná. Nelze k ní přistupovat systémem má dáti , dal. Prostě dáváte a v podstatě za to očekáváte "jen" to samé. Mnohdy jen dáváte-bez očekávání. Prostě vám to dělá dobře . Když pak o lásku přijdete během dvouminutového telefonátu, nastane prázdnota. A ta je horší než bolest. Slzy vám sice tečou dny i noci, ale to prázdno , vakuum kde se nemůžete nadechnout, nic pochopit a dětská otázka proč? vás pronásleduje všude-to není dobrý pocit. Nedělám scény, nekřičím, nežadoním, nevyčítám, jen tiše a navenek věcně a klidně akceptuji. I ten klid je mě pak vyčten , ale co už. Přichází škatulata hýbejte se, věci se přesouvají sem a tam. Odnáším si jen tašku a jdu přes zahradní dvůr vnitrobloku. Zelená míle, sto kroků každý úder zvonu umírání lásky umírání citu umírání jistoty umírání důvěry umírání starostlivosti 70 let jsem sám ale ještě tu jsem! branka klapla.