Po náročném dni jsme se museli následující den sbalit a rozloučit s naší chatičkou v Dombasu, protože pobyt se blížil ke konci. Čekala nás jednodenní návštěva Osla a Kodaně. V chatičce s travnatou střechou se nám bydlelo dobře. Dva pokoje s předsíňkou, elektrické topení, lednice, vařič a několik spotřebičů. Elektřina se neřeší, je zde doslova za "pakatel." Trochu jsme byli zaskočeni sprchami. Pět minut stojí 10 norských korun, což by nevadilo, ale mě překvapilo, že se sprcha nedala zastavit. Jakmile spadla mince do přístroje, začala nepřetržitě téci pět minut teplá voda.

V této nádherné, typicky norské chatičce jsme bydleli a Pižlík neustále lezl na střechu.

V Oslu jsme zastavili  na poloostrově Bygday, kde se nachází dvě muzea:

1. Fram - muzeum, kde se vystavuje celá loď Fram i s vybavením  Roalda Amundsena, s níž podnikl plavbu kolem Antarktidy.

2. Muzeum vikingských lodí, kde jsou k vidění i originály vytažené z moře.

Přístav v Oslu a spící ptactvo.

Přiznám se, že při pohledu na davy cizinců, čekající na vstup, jsme zvolili s manželem  program po vlastní ose a dohodli si sraz s výpravou v podvečer v centru u radnice. Do středu města jsme nepluli trajektem, jak nám všichni doporučovali, nýbrž jsme podnikli okružní cestu pěšky kolem přístavu, abychom se trochu porozhlédli po okolí.  Po cestě delší než šest kilometrů jsme potkávali cyklisty a běžce v takovém množství, že jsme norskou metropoli zařadili mezi města, kde sportuje snad každý druhý člověk.

Neuběhla vteřina, aniž bychom nespatřili cyklisty, běžce nebo bruslaře.

Oslo je městem  zeleně a vůbec se nedivím, že bylo zvoleno Zeleným evropským městem roku 2019. Největší a neznámější relaxační zónou je celoročně otevřený  Frogner park, známější pod jménem Vigeland park. Jedná se o největší sochařský park na světě, vytvořený jediným umělcem, Gustavem Vigelandem. Celkem 212 soch, obrovský Monolit (vysoký přes 14 m a vytesaný z jediného kusu granitu), fontány, kašny, záhony kvetoucích růží, lavičky, trávníky pro pikniky.  Do parku se vchází po mostě lemovaném padesáti bronzovými sochami, z nichž nejfotografovanější je jednoznačně trucující (rozlobený chlapeček). Podle místní legendy, kdo se dotkne jakékoliv jeho části a vysloví přání, vyplní se.

Nejfotografovanější socha Vigeland parku - trucující dítě. Blýskající části názorně ukazují, kam návštěvníci převážně sahají, aby vyslovili své přání.

 V centru si zaslouží podrobnější prohlídku budova radnice z červených cihel a kašnou,  katedrála, nádraží, divadlo, luxusní Grandhotel a budova, kde se každoročně předávají Nobelovy ceny..

Budova, v níž se předávají Nobelovy ceny.

Norsko je bohatá země, což je patrné na první pohled. Na každém kroku se staví tempem pro nás nevídaným a hlavně šetrným  k životnímu prostředí. Během dvou let jedete po úplně jiné silnici, jiným tunelem, po jiném mostě. Někdo může namítat, že v Norsku je draho, neboť každou položku musíte vynásobit třemi, ovšem proti Švýcarsku to není tak hrozné. Norové mají poměrně vysokou životní úroveň, jsou ukáznění a mimořádně ohleduplní ve vztahu k  přírodě. Nekrade se tam a od pátku do neděle je zakázáno prodávat alkohol. V pátek prodavačka zatáhne regál s lihovinami a otevře až v pondělí ráno. Líbilo se mi, když jsme míjeli u silnice mezi údolími několik kravek s foreskujícími obojky s GPS.

Co bych ještě chtěla v Norsku vidět? Most postavený podle Leonarda da Vinci v městečku As,  "kazatelnu", živého pižmoně a stádo volně žijících sobíků. Jediná šance byla na Velsfjelletu, ale ta  kvůli nepřízni počasí padla.

Příště: Dánsko - Kodaň.