Nehniji. Díky internetu
16. 8. 2019
Všude čteme o tom, jak důležité je mít v penzi nějaký program. Činnost, která nás, lidi v posledním tažení, udržuje při životě.
Musím se přiznat, že do svého každodenního programu měrou vrchovatou zařazuji internet. Ráno sleduji zpravodajství, abych věděl, co se kde šustlo, pobavím se nad nejrůznějšími chytrostmi, které vypouštějí z úst naši politici, polituji zoufalé lidi, kteří ve světě přežili bombový útok, zemětřesení, tsunami...
K internetu se zase vrátím po obědě, přečtu si novinky tohoto seniorského portálu, pobavím se nad hádkami zdejších účastníků, odpovím na kvízové otázky. Pak si zahraji dvě tři partičky on-line šachů. A večer si opět projdu zprávy. Televizi nemám, všechno sleduji na svém notebooku a úplně mi to stačí.
Internet mě prostě baví. Je to studnice informací, nápadů, zábavy. Snažím se porozumět zprávám na BBC, čtu si (často za pomoci internetového překladače) články v renomovaných médiích jako The Times, The Daily Telegraph, The Financial Times apod. Na internetu sleduji sportovní klání všeho druhu a občas se podívám na nějaký nový film.
Jsem rád, že jsem se internetu dožil. Je to sice žrout času, ale bez něj bych intelektuálně shnil.
Jen nechápu, proč jsou v Česku datové služby tak drahé, skoro nejdražší v celé Evropě. Zrovna připojení k internetu by mělo být v českých domácnostech za hubičku. Možná taková inspirace pro současné politické populisty - vlaky už máme zadarmo, tak teď ještě ten internet!