NEBESKÉ OČI A STŘÍDAVÁ PÉČE

Jako nebe, jako chrpy v obilí nebo pomněnky u potoka září oči mé vnučky Aničky. Co se skrývá za tím tajemným pohledem raněné laně? Možná smutek, který je i mým smutkem. Má dva domovy, každý týden jiný. Jednou dá spát panenku do té postýlky, příště do jiné. Je to domov, kde maminka pomlouvá tatínka a za týden tatínek se naopak vyjadřuje kriticky k mamince? Dítě se nemůže rozpůlit ani být na dvou místech. Miluje oba dva. Pořád je má ráda, jak to tak vidím, tak i mé srdce strádá. Proč děti musí trpět za emoce dospělých? Který chytrý právník tento institut „střídavé péče“ vymyslel? Asi ten, který měl šťastné dětství a tohle nezažil. Dítě má mít jedno místo, kde je doma, kde je v bezpečí, jinak si budoucí život tím ničí. Moc ji přeji až jednou bude mít své děti, aby je to nepotkalo.