Píši dopis nikoliv mail či SMS. Mám před sebou rozložený křídový papír, který je cítit mužem. Není to sterilní počítač. V dopisu je i vůně. V elektronickém sdělení cítím zimu. SMS je jako voňavka z Moskvy, ale ruční psaní jedné paní, to je parfém z Paříže. Je to až k nevíře? Co? To pohlazení na duši a lahoda pro uši. Mám pero inkoustové. Jako naši prezidenti. Jen ho nekradu. Asi jsem pozadu. Zelená barva na papíru je naděje, černým inkoustem píši o svých démonech. Modrým hladím a červený to je láska, kterou rozdávám. Mé ručně psaná písmena tancují pro radost adresáta. Špička pera hraje slovní fotbal. Píši příběhy, co dělám, co mě trápí, co bych chtěl a kam bych chtěl uletět. Ze psaní je cítit radost, optimismus a povzbuzení. Jen tak si sednout na pařez a vytáhnout si, co mě píšeš. Zda jsi šťastná nebo máš slzy v očích. Nepotřebuji tahat notebook ani mě v zadní kapse netlačí mobil. Jsem tu sám a kus papíru, který mě ohromil. Klikám nohami a cítím tě z papíru. Umím si Tě představit. Psaním jsi dopisu darovala život. Je živý a dýchá. Nejsou to plíce, ani žábra, je to pohoda a láska.