Mikropovídka

Anička a prak

     Je krásný slunný den. Maminka s malou Aničkou vyjíždí s kočárkem do parku. Anička sedí a tiše pozoruje okolí. Pod peřinkou má ukrytý malý prak. Bedlivě hledá vhodný cíl. Á, už ho má. Natáhne prak a bum, střela. Trefila se. Lampa nesvítí. Poté prak pohotově schová pod polštářek a zaujme polohu ležícího a spícího střelce. V tu chvíli přiběhne strážník a hartusí na maminku: „To vaše nezbedné dítě rozbilo lampu!“ Maminka na to opáčí: „Pane strážmistře, vy snad trpíte bludy či halucinacemi. Nevíte, jak by mohlo tohle malé nevinné batole rozbít lampu? Vždyť vidíte, že mé milé dítko spí jako dudek a svým křikem ho ještě vzbudíte.“ Strážník rozezlen, odchází s nepořízenou. Po pár jeho krocích se Anička zvedá a vytahuje zpod polštářku prak. A pic. Strážník to dostává přesně do zadní části těla. Už se ani neotáčí a kráčí dál. Anička se jen směje a směje.