Až mě můj humor přejde,

a boží sluníčko zajde,

obléknu si skafandr

a vydám se na věčný vandr.

Vstoupím na dráhu kosmickou

a zanechám vám duši komickou.

Sebou si vezmu vše dobré,

přivítat mě přijde nebe modré.

A to špatné nechám zde na zemi,

vážení a milí, věřte, věřte mi.

P.S.

Moje spolužačka ze střední školy Jana, rozená M., nemá ráda mé nostalgické říkačky.

Je totiž děvče veselé, plna optimismu a svůj život v  důchodu pobírá plnými doušky.

A tak jí čas od času zasílám nostalgické řádky...

Inu, jak se říká: Co se škádlivá, to se rádo má!