Až mě můj humor přejde,

a boží sluníčko zajde,

obléknu si skafandr

a vydám se na věčný vandr.

Vstoupím na dráhu kosmickou

a zanechám vám duši komickou.

S sebou si vezmu vše dobré,

přivítat mě přijde nebe modré.

A to špatné nechám zde na zemi,

vážení a milí, věřte, věřte mi.

P.S.

Moje spolužačka ze střední školy Jana, rozená M., nemá ráda mé nostalgické říkačky. Je totiž děvče veselé, plna optimismu a svůj život v důchodu pobírá plnými doušky. A tak jí čas od času zasílám nostalgické řádky... Inu, jak se říká: Co se škádlivá, to se rádo má!