Oříšek a straka

Každý boží podzim sbírám ořechy na zem spadlé. Je mi sedmnáct ovšem v opačném sledu číslic, a tak každé moje „zhébnuti“ je doslova očistec.

Najednou slyším: Žbluňk. Na mokrý asfalt se z ořešáku dokutálel krásný oříšek. No jo, než jsem se k němu přiblížil se svými prsty chapadly, z ničeho nic přiletěla paní straka a těsně před mým sebráním milý oříšek rychlostí blesku strčila do zobáku.

A tak jsem se přesvědčil, že ne nadarmo se říká, že krade jak straka.