V agrofertním týmu to jistě pěkně vřelo. Piáristi pro svého miliardáře vymýšleli strategii, jak národu vysvětlit nedobrovolný pobyt synátora na Krymu. Přiznat a omluvit se? Nebo zatloukat a zaútočit? Samozřejmě to druhé. Stalo se už na českém písečku tradicí, že pokaždé, když něco pikantního novináři vyčmuchali, pořádně si to i slízli. A nejen od těch, o kterých napsali či natočili reportáž, ale i od mnohých čtenářů a posluchačů. Není se co divit, vždyť nesnášet novináře naučil své ovečky sám prezident, který pokaždé, když o médiích mluví, vytáhne ze svého bohatého slovníku výrazy nejtvrdšího kalibru. A stádu to nevadí.

A stejnou taktiku použivá i premiér. Estebákem nebyl, byť i soudy to vidí jinak, Čapí hnízdo neni jeho podvod, ale účelová kampaň, kterou proti němu rozjeli někteří (ti, které si ještě nekoupil) novináři. A teď dokonce investigativci přepadli a odporným způsobem "vytěžili" jeho nemocného syna. A tak z únosu je výlet, z únosce nejlepší kamarád a novináři jsou jako vždy zrůdy. Lidé tleskají, piáristi se líbají a jede se dál. Když ne s Hamáčkem, tak třeba s Okamurou a s Filipem v zádech...

Jsem moc rád, že ty "novinářské zrůdy" máme. Díky nim jsme objevili Klausovo Sarajevo, Topolánkovo Toskánsko, Bakalovy byty a všechny ty opencardy a další aféry, které se v tom našem malém Česku udály. Jenže zatímco ve vyspělých zemích politici odstupují při odhalení sebemenšího prohřešku, v českém rybníce proplouvají politické štiky kdejakým sítem. Bez studu, bez skurpulí, bez obav.

"Čau lidi, nevěřte těm báchorkám, co píšou ty novinářské zrůdy. Fakt svého syna miluju. Proto jsem mu taky dal kus toho hnízdečka..."